Když už strach neochromuje, ale posiluje


Jistě jste sami zažili, jak moc dokáže strach ochromit naše tělo i mysl. Jen se odněkud vynoří, je zle. V hlavě začnou běhat různé scénáře a i když se snažíte sebevíc, dobrý konec je v každém ze scénářů v nedohlednu a co hůř, cítíme často problémy s dýcháním, záchvaty paniky či se rovnou chceme jít někam zahrabat. Většina lidí, kteří žijí v nouzovém režimu přežití se tím setkává neustále. Jakákoliv změna vyvolává strach, který je většinou vyhodnocovaný jako znamení, že změna je špatná a je lepší udržovat stávající stav, ať je sebevíc nevyhovující, ale znáte to, lepší vrabec v hrsti, nežli holub na střeše.

Další častou reakcí na strach je jeho popírání. Odvrátíme pohled, pozornost, zaměříme svou mysl na něco příjemného a je po strachu. Tedy po tom vědomém, okázalém strachu, který nám umí rozklepat kolena a změnit náš výraz i barvu tváře. Ten strach jeho popřením nikam nezmizí, jen se před naším vědomím schová. A ze svého úkrytu čas od času vykoukne. Nekompromisně se hlásí o slovo, vidíme ho v každém zrcadle, které se mihne kolem nás. Tím zrcadlem může být naše zdraví, kdy nám strach drze hlásí: “Nechceš se stát odvážným a převzít zodpovědnost za svoje emoce? Tak se boj, já tě donutím být změnou” a tak se náš zdravotní stav začne horšit, my se o sebe stále víc bojíme, dokud nám nedojde, že strachu musíme čelit. Nebo se strach zrcadlí v našich blízkých, kteří se strachem reagují na cokoliv co chceme podniknout a my se nestačíme hájit, vysvětlovat a přesvědčovat. Tedy dokud nám nedojde, že ten koho přesvědčujeme není náš partner, naše matka či kolega v práci, ale přesvědčujeme sami sebe, protože to právě náš vlastní strach nám oni s láskou zrcadlí. Sami před sebou se prostě nikam neschováme.

Třetí možností, jak se vypořádat se svým strachem je začít mu naslouchat. Strach není náš nepřítel, ba naopak. Na rozdíl od všude s otevřenou náručí vítané radosti, která je sice velmi milá společnice, je strach emocí vedoucí k osobnímu růstu a změně. Kdykoliv se strach objeví (vlastně jakákoliv “nepříjemná” emoce), tím nejlepším, co pro sebe můžeme udělat je na chvíli se zastavit a začít s ním komunikovat.

Strach tu není proto, aby nás trápil, ale aby nás chránil. Zeptejte se sami sebe, před čím Vás strach chce chránit! Strach nikdy nepřichází sám, ale spolu s ním je v dohledu i řešení. Takže je v našich silách být změnou. Najít v sobě moudrost a pochopit, co je třeba změnit. Najít v sobě upřímnost, abychom sobě i svému okolí dokázali říct, co chceme či nechceme. Najít v sobě vnitřní mír, abychom už neměli potřebu hledat viníka celé situace (ať v sobě či v jiné osobě či instituci). Najít v sobě důvěru, že vše co ke mně přichází mám sílu zvládnout. A najít odvahu stát se změnou, přenastavit svoje hranice a být za každé situace sám sebou.

www.PrirodniCestou.cz

 

Rubriky Jak to vnímám já, Mysl, emoce, intuice, Nemoc - most ke zdraví, Psychické příčiny nemocí, Sebepoznávání | Napsat komentář

Napsat komentář