Kurz Cesta ke zdraví: 10. O jedinečnosti a filtrech vnímání

Tak jako v oblasti péče o svoje tělo jsme všichni jedineční, i v přístupu ke své mysli – psychice máme každý jiné návyky. Když se to vezme od základů, je ve skutečnosti jedno, jestli jste introvert či extrovert, optimista či pesimista… Všichni občas potřebujeme udělat tlustou čáru, ale pozor, ne stylem, že zapomenu či potlačím, to co bylo, teď začínám nový život. To bychom vlastně to, co bylo, jen zašoupli do podvědomí, kde by to nechtěné číhalo jen na svou příležitost.

Čeho tedy vlastně chceme restartem v úrovni mysli dosáhnout? Každý z nás stojí na jiném místě, někdo se chce “jen” napojit sám na sebe, přestat zahlcovat svou mysl myšlenkami na věci, které nejsou v jeho rukách a naučit se svoje myšlenky směřovat na věci, které si zvolí. Někdo se chce odpojit od myšlenek plných strachu z budoucnosti (třeba strach z propuknutí dědičné nemoci), někdo chce změnit myšlenky o svém zdraví a začít posilovat svou psychickou odolnost vůči všem stresovým faktorům, které jsou mimo něj a nemůže je ovlivnit.

Pro přijetí zodpovědnosti za svůj život a svoje zdraví je nutné vzít si zpět všechnu moc, kterou jsme vložili do rukou svého okolí. Ani náš partner, ani naši rodiče, ani nikdo další není zodpovědný za náš život a není fér to po nich chtít, i když třeba nevědomě. Všichni jsme se narodili se svobodnou vůlí vybírat si naši cestu životem podle svého, vždy máme na výběr, jestli pojedeme zlatou střední cestou, tedy cestou, kterou nás vede naše srdce (musíme se naučit slyšet, co nám radí bez všech filtrů, které jsme si za celý život poctivě vytvořili – tomu se podrobně věnujeme v dalším průvodci Propojení intuice s myslí), cestou na které cítíme radost, naplnění, zodpovědnost za svůj život, jsme sebe-vědomí, na této cestě se nám daří zdolávat všechny “překážky” s lehkostí.

A nebo si můžeme vybrat jít po objížďce, která mohou být velmi náročná (ale určitě se na ní hodně naučíme), některé objížďky mohou být hodně zábavné (přesto necítíme vnitřní naplnění), jiné objížďky prostě jen zpomalí náš vnitřní rozkvět, ale přesto nás všechny objížďky dřív nebo později k té zlaté střední cestě, která nás naplní pocitem, že náš život má smysl, přivedou.

Zlatá střední cesta je tedy tím pomyslným místem, kam se chceme dostat. Je to místo, kde jasně poznáme, co děláme proto, že to dělat chceme, kdežto na objížďkách často děláme věci, které po nás chtějí ti druzí (nebo si často jen myslíme, že po nás chtějí) nebo je děláme zkrátka ze zvyku.

A nebo zase naopak, poznáme, že to, co chceme po druhých není to, co chtějí oni sami (často se stresujeme, že někdo neposlouchá naše dobře myšlené rady a nechápe, že máme pravdu :-D) a tím, že dáme prostor ostatním, dáváme volnost i sami sobě. Pro naše zdravé fyzické tělo a vyrovnanou psychickou kondici prostě potřebujeme najít sami sebe.

Uvolnit tlak sídlící v úrovni naší mysli se dá mnoho způsoby, od přírodních doplňků (například výborný je přírodní adaptogen rozchodnice růžová – Rhodiolin nebo pomoc od aromaterapie), přes techniky které nás učí směřovat tok svých myšlenek žádoucím směrem, techniky pracující s naší částí za roky života zastrkanou do podvědomí (ty naše myšlenky a  pocity, které se mít nechceme, kupodivu hodně lidí odmítá i pozitivní pocity), až po velmi radikální kroky totálního restartu, kdy v relativně krátké době naprosto přeladíme své nastavení. K tomu se ještě dostaneme.

Takže zase jsme v bodě, kdy je nejlepší se do ničeho nehnat, vše má svůj čas. Vyrovnaná mysl a celkově psychika je pro naše zdraví víc než nutná, vzpomeňte si, jak dlouho jste dupali na tenkém ledě, jak dlouho jste šli z extrému do extrému, než Vám došlo, že už toho bylo dost. Nechtějte po sobě okamžité výsledky, mohli byste být zklamaní, že to celé trvá moc dlouho, ale na druhou stanu, jistá úleva je možná pocítit téměř okamžitě. Jakmile přetlak ve Vaší mysli povolí, můžeme začít budovat novou a vyrovnanou psychickou rovinu.

Rubriky Cesta ke zdraví | 6 komentářů

6 komentářů u Kurz Cesta ke zdraví: 10. O jedinečnosti a filtrech vnímání

  1. Larisa :

    Jak to skloubit s chození do práce a 3 dětmi?
    Nemám pocit, že mám volbu nebo možnost něco výrazněji změnit.

    • Tereza Stropnicka Tereza Stropnicka :

      Lariso, změny na psychické úrovni mají tu výhodu, že je můžete začít kdykoliv za jakýchkoliv podmínek. Pro ně neexistují kontraindikace, ba naopak. Chodit do práce a k tomu pečovat o tři děti musí být hodně náročné, dokážu si to živě představit, ale zároveň Vám to dává skvělý startovní bod. Změny v úrovni psychiky vždy probíhají uvnitř. Pokud máte pocit, že není nic, co byste mohla změnit, možná je dobré začít u těla, to, když se pročistí, rázem začnete věci vidět jinak. Tělo, kterému něco výrazně chybí či přebývá Vás stále dokola nutí věnovat se jemu a může vysílat silné signály obav, strachu, pocitu, že není ve Vašich silách cokoliv změnit. Pro postupnou změnu v úrovni psychiky z počátku stačí začít si na svém životě víc všímat těch příjemných věcí, které v něm jsou a míň se zaměřovat na to, co se nám nelíbí. I mysl je třeba trochu vytrénovat, když chci mít pevný zadek, tak taky musím pravidelně cvičit :D , ale vždy můžu najít cvičení, které mně bude bavit.

    • Rosta :

      Lariso už to,že jsi tady v průvodci značí, že v sobě cítíš, že volbu máš ;-)
      Sám děti nemám, ale mám je rád a někdy hlídám ;-)
      A byly to právě děti, který mě probrali. Jak nic moc neřeší. Smích,pláč, směsice všeho. Mně děti naučili,že to stýskání přestane, bolest přejde a zase vyjde sluníčko.
      Nechtít dokonalost, vidět dokonalost ;-)
      Jsi :palec: , že jsi tady.

  2. Ester :

    Lariso jsem na tom podobně, tedy tak, že máme 3 děti a chodím do práce. Je to zápřah, to ano, ale i tak jsem si to teď zařídila tak, že mám čas také sama pro sebe, a to bylo ještě před pár měsíci nemyslitelné.
    Souhlasím s tím, co píše Terezka a hodně se změnilo, když jsem se rozhodla říkat věci na rovinu. Manželovi a taky dětem. To dřív také bylo nemyslitelné ;-)

  3. Larisa :

    Děkuji za reakce!
    Přijde mi, že lidi tady jsou mnohem dál. Neumím si asi spíš efektivně zorganizovat svůj čas, nemám čas na sebe a mám pocit že nestíhám ani základní povinnosti a domácnost, když se to nakupi, vylítnu jak saze.

    Články čtu postupně a opakovaně, děkuji, je to hodně jiný svět. Zatím se mi zdá vzdálený, ale jarní slunce mi dodává chuť věřit, že se podobným směrem taky vzdávám. ;-)

    • Tereza Stropnicka Tereza Stropnicka :

      Lariso, to, že jsi tu a čteš znamená, že jsi stejně daleko či blízko jako ostatní, jen to třeba zatím nevidíš. Všechno se ti v pravý čas tak krásně poskládá dohromady, že najednou jasně uvidíš, jak jsi byla celou dobu blízko a všechno půjde jakoby samo. Já mám 2 malé děti a čas pro mně byl před nedávnem taky spíš scifi a nebylo to efektivitou ogranizace. Spíš jsem si to musela srovnat v sobě a pak mi najednou děti i manžel začali dávat mnohem víc prostoru, míň toho po mně chtít. :duha:

Napsat komentář