Přestat si lhát a uzdravit se

Pokud lžeme sami sobě (což my lidé děláme s neuvěřitelnou chutí a vytrvalostí), pak dochází k problémům. V psychologii (zejména psychoanalýze) se tato sebeobelhávání nazývají obrannými mechanismy.

Některé z nich jsou v zásadě normální a neškodné. Pomáhají nám se vyrovnat s některými obtížnými fakty. Například racionalizace nám pomůže uvědomit si, že to, co jsme chtěli a nezískali, vlastně není nic až tak světoborného, bez čeho bychom se neobešli, a tak můžeme pokračovat dál.

Nevědomé obranné mechanismy

Problém vzniká, stávají-li se obranné mechanismy nevědomými. Ve chvíli, kdy o nich naše vědomí nemá žádné zprávy, netuší o jejich používání a je přesvědčeno, že k ničemu takovému nedochází. Pak může dojít k popírání, potlačení nebo vytěsnění určitých dějů nebo jevů.

Když se ale nevypořádáme s určitým vnitřním nebo vnějším konfliktem,  opakujeme neustále stejné chyby nebo nevhodné vzorce chování, které nás časem dovedou k podobné nepříjemné zkušenosti

Člověk své vlastní negativní stránky a nezpracované a potlačené konflikty často vidí v ostatních (podle sebe – soudím tebe) anebo urputně brojí proti něčemu, čím ve skutečností sám je a nechce se s tím smířit a přiznat si to (například není výjimkou, že člověk s potlačenými homosexuálními sklony ostře vystupující právě proti takto orientovaným lidem).

Další možností může být tzv. přesun, kdy si například vyléváme zlost na své rodině a jsme přesvědčeni, že nás oni dohánějí k šílenství, přestože zdroj hněvu tkví v našich vnitřních rozporech.

Konverze neboli somatizace aneb jak zacházet s vnitřními konflikty

Nevyřešené vnitřní konflikty, traumata, frustrace a nevědomé obranné mechanismy mohou vyvolat somatické (tělesné) nemoci a obtíže. Mohou se projevit na fyzickém těle, případně jako nervové či duševní nemoci.

Chceme-li se uzdravit, musíme začít uzdravením svého nitra. To, co se děje mimoděk, co je skryto v našem podvědomí, to je třeba si uvědomit. Negativní dopady obranných mechanismů ztrácejí sílu, pokud si jejich činnost uvědomíme. Když se tak stane, získáváme kontrolu my nad nimi, zatímco dosud ji měly síly našeho nevědomí nad námi.

Představte si vnitřní nevědomé konflikty jako stíny nebo temná zákoutí. Je třeba si na ně posvítit. Odhalit je. Nemůžeme se vypořádat s něčím, o čem nevíme. Nemůžeme bojovat s něčím, co nedokážeme pojmenovat. Je proto potřeba vymést zapomenuté a těžko dostupné kouty své mysli a vnést do nich světlo. Pochopit, co a proč se v nás vlastně odehrává.

Máte odvahu?

Můžete zůstat doborovolně slepý a hluchý – k sobě samému. Trvat si na svém, dál si lhát a nechat stíny v podvědomí bujet, žít si a páchat škody na mysli i na těle. Můžete si dál žít ve změti křivd, lítosti a sebelítosti, beznaděje, obviňování,… končícími zdravotními potíži.

Můžete se ale také vydat cestou sebepoznání. Cesta to není dlážděná, naopak se připravte na značné výmoly, nečekané překážky a značná převýšení. Dalším bonusem..;-) je značná energetická i časová náročnost takové cesty, ale když se po ní vydáte, brzy zjistíte, že bdělý a uvědomělý život, který držíte pevně ve svých rukách, stojí za to.

Rubriky Nezařazené | Komentáře nejsou povoleny.