Prirodni cestou

Obrací se na mě stále více lidí s dotazy ohledně svého zdravotního stavu. Tím, jak dotazů přibývá, tím čím častěji odpovídám na to, co jsem už někdy někomu odpovídala, s někým řešila. To mě stále více přivádí k tomu, abych se těm obecnějším částem více věnovala zde na webu a v případě zájmu o propojení s Vaší konkrétní situací (Vaším aktuálním energetickým otiskem) jsme se tomu více věnovali individuálně v rámci konzultací nebo výkladů.

Na úvod této nové kategorie se zaměříme na nemoc obecně. Na nemoc nebo nějakou zdravotní potíž se můžeme dívat různými úhly pohledu. Kdo čte tyto stránky, pravděpodobně cítí, že přišel čas se přestat na nemoc (nebo jiné problémy v životě) jako něco, co vnímáme jako “komplikací”, ale spíše jako na výzvu.

Nemoc nám totiž ukazuje, čemu se na určité úrovni vyhýbáme. Vlastně jde vždy o možnost uvědomění si nějakého vnitřního – nevědomého nebo potlačovaného – konfliktu. A vždy tento konflikt souvisí s nějakým vzorcem myšlení, s kterým jsme se ztotožnili.

Zjistit si, jak se vykládá příčina nějaké nemoci po psychické nebo duchovní stránce, není dnes nic složitého, pojednává o tom řada knih i webů, většina si daný výklad možná se zájmem přečte, ale nakonec z toho vyjde něco v tom smyslu všeobecného “Na tom něco bude” nebo “No, tak tohle je blbost” a tím to končí.

Jedním z hlavních důvodů proč tomu tak je, je náš velice hluboce zakořeněný strach ze smrti. Většina lidí si smrt spojuje s fyzickou smrtí, s koncem života, a má na to jednoznačný názor – “Jen to ne…  ” Základem strachu ze smrti je však strach ze změny.

Je to právě ale téma smrti, které je klíčem k tomu, proč se například někteří lidé i přes všechny prognózy uzdraví z nějaké “nevyléčitelné” nemoci. Tito lidé totiž onou “smrtí” projdou – vědomě – tedy vnitřní transformací. Mnoho lidí, kteří něco takového prožili, tvrdí, že jim vlastně paradoxně pomohlo, když se zdálo, že nemají na uzdravení žádnou šanci… Přestali se křečovitě upínat k tomu, k čemu se doteď upínali – tedy vlastně ke všemu – ke svým myšlenkám, názorům, pocitům, emocím, vztahům i k životu jako takovému. Na vědomé úrovni se smířili se smrtí – přestali lpět na tom, co s životem spojovali, a tím se otevřeli ZMĚNĚ, která je vedla k vyřešení určitého vnitřního konfliktu.

Není nyní podstatné, zda máte chřipku, ve výtěru nebo odběru vám zjistí něco nadlimitního nebo něco, co tam být nemá, bolí vás hlava, zub, začínají vám šedivět vlasy, nemáte chuť na sex nebo jste se dozvěděli, že máte nějakou “vážnou” nemoc. Není nyní podstatné ani to, pro jakou léčbu jste se rozhodli, zda pro tu “klasickou” nebo nějakou alternativní cestu – nyní mi jde o to, abyste se zastavili, ztišili a ujasnili si, jestli v sobě cítíte touhu zjistit, co vám váš současný zdravotní stav skrze daný projev nebo konkrétní nemoc zrcadlí – co se nemáme bát nechat v sobě zemřít a tím umožnit znovuzrodit něco nového.

Nesnažte druhé nebo sami sebe přesvědčit, že se nebojíte, že je “vše v pořádku”, ale ten strach, tu obavu z toho, co se dozvíte, ze změny, kterou procházíte, nebo cítíte, že musíte projíte, si přiznejte. Uvědoměním, přiznáním si něčeho – to “něco” posouváme na vědomou úroveň. Z něčeho zapouzdřeného se to “něco” dostává ven, na světlo.  Ano i nemoc je projev toho zapouzdřeného – vnitřního našeho konfliktu, ovšem jde právě o něco, co čeká na propojení s vědomím, jde o jakousi jasně svítící kontrolku, kterou jsme upozorňovány na to, že už jsme nevnímali nebo přehlíželi několik předešlých méně jasněji svítících kontrolek..

Obecně platí, že cokoli se k tématu své nemoci dozvíte a nějak vás citově “zasáhne” (rozčílí, rozesmutní, atd.) – přesně tam hledejte víc.. přesně tomu se otevřete, přesně to nechte projít tou “smrtí”, aby se mohlo zrodit něco nového…