Emocionální krize není nic, za co bychom se měli stydět a nemusí to být ani nic, co by bylo znamením, že jdeme špatným směrem. Emocionální krize nemusí být ani vysloveně velké drama. Čím více žijeme v souladu se svým srdcem a vnímáme zprávy a přání, které k nám od něj chodí, tím méně se dostáváme do emocí tipu “tornádo” . Když vnímáme vnitřní vedení, stáváme se onou změnou – sami a vědomě. Přesto se můžeme někdy dostat do stavu, kdy nás emoce “převálcují” a my najednou v sobě cítíme zmatek.
Jsou 3 důležité kroky při emocionální krizi, která vám pomohou nejen snadněji se z ní dostat, ale hlavně otevřít se jejímu porozumění.
1. Přiznání si, že se v nějaké “krizi” nacházíte, tedy, že se nás něco dotklo tak, že nedokážeme vnímat souvislosti a nejsme schopni se nyní spojit sami se sebou a se svou intuicí. Uvědoměním si toho, že vnímáme situaci přes iluzi vytvořenou naším egem bez propojení srdce mnohdy způsobí, že že emocionální krize rázem poleví.
2. Otevření se tomu, co vám tyto emoce přináší. Nepříjemné emoce jsou zdrojem příležitostí více se poznat. Právě v takových chvílích se můžete stát vědomým přemostěním od ega k srdci. Každá emoce má svůj protiklad. V pochopení a přemostění nám může být velkým pomocníkem emoci obrátit naruby.
Cítíme-li závist, víme, že opakem je “přejícnost”. Závidíme-li někomu například nějaký úspěch, přejícnost je opakem, vyváženost je vědomí toho, že “vítězem” můžeme být ten dotyčný i vy, tedy to, že půjdeme-li cestou svého srdce, získáme naplnění v tom, v čem druhému závidíme.
Cítíme-li vztek, víme, že opakem je klid, mír. Cítíme-li vztek, zklamání například kvůli chování a jednání někoho druhého, klid je toho opakem. Vyváženost je vědomí toho, že zvolit si v sobě klid a mír můžete bez ohledu na chování druhých, a že důvodem vzteku a pocitů zklamání je především to, že je nevnímáte skrze srdce, ale skrze požadavky svého ega. Chceme, aby se chovali tak, jak chceme my. Dáváme podmínky, za jakých druhé budeme přijímat a milovat.
3. Přijetí. Přijměte své emoce. Milujte své emoce, ať jsou jakékoli, jsou to poslové srdce. Neodhánějte je vyděšeně od sebe, nezahánějte je do kouta, neotáčejte se od nich zády. Pošlete jim lásku, poděkujte jim, prozařte je.
To je k emocím. Vy naopak začněte něco dělat – něco co vás baví, naplňuje. Jděte se projít, zaběhat, pusťte si hudbu, umyjte nádobí, zhluboka dýchejte, nasajte do sebe pránu.
Tyto situace jsou určitými zkouškami, které není třeba brát jak nějaký trest, ale zkrátka je skvělý “učební materiál” , který učí stále jasněji, rychleji a přesněji odlišovat vůli srdce od vůle osobnosti bez propojení se srdcem (intuicí). O vůli srdce a osobnosti si budeme říkat ještě podrobně v dalších úrovních, nyní nám stačí přijetí toho, že nepříjemně vnímané emoce jsou znakem toho, že danou situaci, okolnost, stav vnímáme skrze vůlí osobnosti, která nevyjadřuje sami sebe.
