Je všeobecně známé, že vztahy s ostatními lidmi nebo celkově naše vztahy s čímkoli – jsou našimi zrcadly. Vnímáme ale skutečně vztahy s vnějším světem jako naše zrcadlo, které nás informuje o tom, co v nás samotných je? Lidé si často ono zrcadlo vykládají tak, aby se jim obraz v něm líbil nebo naopak jsou zvyklí v něm vidět něco, co tam není.
Tedy buď se utápí ve spleti svých negativních představ nebo se zaměřují na to, z čeho mají příjemný pocit a to, z čeho příjemný pocit nemají, to dělají že nevidí. V druhém případě je pak výsledkem to, že možná u nich převládá ten dobrý pocit, ale odvracejí se od objevení pokladů, které jim přináší ta nepříjemně vnímaný obraz v zrcadle.
Jiným slovy – je-li nám “pravda” příjemná – přijímáme jí, je-li nám zrcadlená skutečnost nepříjemná – nepřijímáme jí, vyhýbáme se jí. Je-li pro nás alfa omegou cítit se dobře – pak je to pochopitelné. Rozumově se přeci chceme cítit dobře, ne? A tak nám ten rozum dodá x “neprůstřelných” důvodů, proč se od nechtěného odvracet. Záměrem naší duše ale není to, abychom se stále cítili dobře, záměrem naší duše je, aby nás pochopení nepříjemných pocitů vedlo k objevení dosud neprojevených nebo nepřijatých částí sama sebe. Právě to má totiž na následek to, že ať se setkáte s jakýmikoli druhy energiemi (vibracemi, chováním, situacemi, lidmi… ) dokážete být sami sebou, dokážete být stále napojeni na své vnitřní vedení. Právě “nevyřešené” věci – věci v zrcadle, které se nám nelíbí – nás v určitých situacích dostávají mimo náš harmonický střed.
Jsme-li ve svém harmonickém středu, cítíme se “dobře” i tehdy, kdy lidé, kteří v té chvíli ve svém středu nejsou – se dobře necítí, mohou být rozčilení, nervózní, bojácní, útoční, mohou být také “mocní” a od nepříjemného se odvrátit s vědomím, že jsou tak moc “mocní”, že zkrátka mohou.
Žijeme v duálním světě a budeme-li kolem sebe tvořit “dokonalý” svět naší vůlí osobnosti, budeme tvořit svět, který naše mysli vyhodnotí jako “správný” – avšak stále bude obsahovat ty “nesprávné” aspekty, které se možná budeme stále rafinovaněji snažit překrýt, ale které tam jsou.
Co vás nejvíce vykolejí? Strach, vztek, neupřímnost, arogance, nezájem, bezmoc? Nízké vibrace? Otázky od “nevědomých” lidí? Odlišné názory? Čím více tyto pocity projasníte, tím více skutečné vnitřní síly získáte. Ne síly vnější – kdy prásknete dveřmi, někomu něco zakážete, nedovolíte mu se nějak projevovat, tvořením bezpečné “ulity”. Vnitřní síla je o schopnosti být ve svém středu, ve svém vyrovnání bez ohledu na vnější okolnosti.
Nepříjemně vnímané situace, myšlenky, pocity – to je příležitost růst, sílit a najít sami sebe. Odvracíme-li se myslí od těchto prožitků, odvracíme se od možnosti růst a rozkvětu v souladu s duší. Dokážeme-li udržet směr své lodi i při bouři, přestaneme se bouří bát a objevíme svojí vlastní sílu a své ukotvení při napojení na své vnitřní vedení. Když se budeme snažit se “nepříjemným” věcem vyhnout, přitahujeme si podstatu stále do svého života, dokud se nenaučíme být ve svém středu, i když jsme s nimi konfrontovány.
Všechno je energie – všechny naše myšlenky, emoce, přesvědčení – vše. A nepříjemně vnímané emoce je energie hutná, neprůhledná, neprůsvitná. Energie lásky je průsvitná, průhledná, transparentní, jasná. Zákon přitažlivosti funguje, má však mnoho vrstev. Tou, na které to celé stojí je vrstva zvaná Láska. To je ta nejsilnější síla, to je ta největší přitažlivost. Můžete mnohé života žít pod taktovkami vůle osobnosti jiných nebo té své, “nepřeválcujete” tím ale tu nejmocnější sílu – sílu lásky, která vás bude stále navádět směrem srdce. Tedy k vám bude “přitahovat” to, co vás může naučit transparentnímu vnímání, vnímání skrze své srdce.
