Archiv rubriky: Léčba nemocí

CommuniGuard – ochrana proti elektrosmogu

Používání moderních technologií a elektrických přístrojů je nemožné bez elektromagnetického pole. Všechny elektrické přístroje a prostředky přenosu vysílají elektromagnetické vlny. Elektromagnetický smog může být neviditelný, ale je potencionálně škodlivý pro zdraví a narušuje pocit pohody.

více

Urinoterapie pro začátečníky :-)

Tento článek se může stát určitým návodem pro úplné začátečníky, kteří se chtějí pokusit vstoupit do světa, jemuž vládne mocná tekutina nesoucí název moč.

více

Jsou doplňky stravy nezbytností nebo vyhazováním peněz?

Tento článek jsem se rozhodla napsat po té, co mi během jednoho dne přišla podobně formulovaná otázka od 2 lidí najednou.  A poslední dobou ke mně tak nějak sami chodí otázky, na které si říkám, že by bylo fajn odpověď i veřejně, protože to třeba může zajímat více návštěvníků PřírodníCestou.cz

Moje cesta k doplňkům stravy

Když mi pozvolna docházelo, že tělo potřebuje víc než jen to, abychom mu dali “něco” najíst a napít, začala jsem pátrat po možnostech, jak tělu dodávat to, co v mém jídelníčku není dostatečně zastoupeno nebo to, co by mohlo mojí tehdy vzrůstající tělesnou i psychickou nerovnováhu nějak zmírnit.

V té době jsem ještě neměla syna, takže jsem jela jen na své “triko”, což bylo pro mě samozřejmě jednodušší, než kdybych se současně rozhodovala, co dávat i svému dítěti, když to sama nemám vyzkoušené. Nutno podotknout, že – jak jinak – každá firma se navenek tváří velmi vznešeně, přírodně a myslící především na zdraví svých zákazníků, na tom se jistě shodneme… Wink Takže jen z graficky propracovaných letáků, upoutávek, reklamy se známými lidmi v televizi atd. asi příliš o kvalitě usuzovat nelze, na což snad většina návštěvníků těchto stránek přišla nebo přijde záhy sama.

Musím přiznat, že sama jsem byla množstvím nabídek a prezentovanými zázračnými účinky doplňků stravy tak zahlcená, že jsem  absolutně nevěděla, jakým směrem se vydat, natož podle čeho svůj výběr řídit. Pro mě logickým vyústěním toho zmatku ve mně bylo to, že jsem se rozhodla “pochopit”, jak se věci mají a začala na různých úrovních studovat informace o výživě člověka, o vlivu na jeho zdraví a o možnostech, jak výživou léčit (a vyléčit) nejrůznější zdravotní potíže.

Následovalo několik let testování vlastního těla… :-D Když to hodně zkrátím – za ten čas jsem se přesvědčila, že výživa jako taková nás ovlivňuje mnohem víc, než jsem si na začátku připouštěla. Zajímavé taky bylo, jak různé kurzy zaměřené na “zdravou výživu” jsou značně rozdílné a také to, že řada lektorů i přes své znalosti nejsou prototypem zcela zdravého člověka. Řada z nich viditelně stárne, má vrásky, šedivé vlasy, někdy dokonce i tukové polštáře. Ne všichni, ale v některých kurzech mě to až zarazilo a postupem času dovedlo k závěru, že informace je dobré mít, ale nezajišťují nám to, že budeme skutečně zdraví…

Jaké doplňky stravy zvolit?

Všem, kdo chtějí jakýmkoli doplňkem stravy podpořit své zdraví doporučuji také přečíst článek Víte jaký je rozdíl mezi syntetickým a přírodním potravinovým doplňkem?

Absolvovala jsem několik kurzů zaměřených na výživu a v každém nás lektoři směrovali ke konkrétním doplňkům stravy – konkrétní značce.  Asi je to přirozené – doporučovali to, s čím mají zkušenost, čemu sami věří, že je kvalitní. Vzhledem k tomu, že se ale vždy jednalo o jinou firmu, došlo mi, že nakonec zůstane na mém osobním úsudku, pro co se rozhodnu nebo jaká kritéria si pro výběr vyberu.

Také mi došlo, že mě to táhne trochu jiným směrem než je běžné výživové poradenství. Sice jsem považovala doplňky stravy za výborné pomocníky ve “snižování” dopadů vzniklých nevhodnými stravovacími návyky nebo jako regenerační nástroje pro přetížené orgány, stále více jsem je ale začínala vnímat jako “ne bezpodmínečně nutné”.  Jinými slovy jsem přesvědčená, že skutečně zdraví lze být pouze tehdy, kdy žádné doplňky stravy nepotřebujeme!

Současně mi ale bylo a je také jasné, že dostat se do stavu, kdy jsou doplňky stravy nadbytečné, není jen tak a rozhodně v takovém stavu nejsou a ani být nemohou lidí, kteří pravidelně konzumují zpracovanou stravu. Pro ty naopak vím, že kvalitní doplňky stravy jsou nezbytností, abychom jimi pomohli tělu  alespoň částečně napravovat to, co v nás zpracovává strava vyvolává a tím je zejména:

  • překyselené prostředí
  • nadměrný obsah odpadních a toxických látek
  • s dvěma předchozími body úzce související prostředí vhodné pro bacily, viry, plísně a parazity
  • zvýšené zatěžování vnitřních orgánů

Kupte si multivitamín a budete zdraví? Snězte tabletku a budete štíhlí?

Reklamy se nás snaží přesvědčit, že stačí si vzít ten super nadupaný multivitamín a máte vystaráno, věříte tomu? Možná tomu nevěříte a žádné si nekupujete, možná tomu taky nevěříte, ale přesto je dlabete, co kdyby, že…:-)

Jak říká moje milovaná maminka – dej mi něco, ať jsem štíhlá, zdravá, plná energie, je mi fajn a můžu se přitom přežírat! :-D

Vím, že u mé maminky je naprosté plýtvání energií se snažit jí vysvětlit, že tahle příroda nefunguje, ona chce právě tu zázračnou tabletku, pro kterou si lidi chodí ke svým lékařům se slovy – dejte mi něco, hlavně, ať už je mi líp… Přestože podobnou cestou jde spousta lidí, mohu vás ubezpečit, že taková cesta k zdravě fungujícími tělu opravdu nevede. Jakou cestu si kdo ale zvolí už není naše starost – a to dokonce ani v případě naší rodiny.

Stačí si představit krabici plnou zatuchlých odpadků, do které vhodíte sebekvalitnější vitamín.. Myslíte, že se ty odpadky rázem rozplynou a začne vonět po fialkách? Jistěže ne. Udělejte maximum proto, aby jste své tělo mělo bez hromad odpadních látek, která ve vás vytváří toxické prostředí vhodné pro živočichy, kteří ho dělají nezdravím ještě víc…

Chtějte být zdraví, ne “jen” štíhlí! Když jste zdraví, jste štíhlí automaticky! 

Začněte s tím, že se své tělo budete snažit chránit před překyselením, ulevíte tak nejen všem orgánům, ale začnete postupně měnit své vnitřní prostředí, které se stane nevhodným pro všechny nevítané návštěvníky v podobě bacilů, virů, plísní a parazitů. Při všech “záhadných” nemocech nebo nemocech chronických či dlouhodobých je víc než vhodné si dopřát kromě protipřekyselujích prostředků:

1. jaterní regeneraci

2. protiparazitovou kůru, jejíž součástí je také očista tlustého střeva

Až se tělu pomůžete zbavit toho, co do něj nepatří a ubližuje mu, samo vám ukáže, jaké důmyslné a perfektně propracované způsoby samouzdravovacích metod má a jak k vám promlouvá… a jak ho vy konečně dokážete vnímat (což přes nánosy uvnitř v nás zkrátka nejde)

Autor: Anežka, www.PrirodniCestou.cz

Šíření článku je možné pouze v nezkrácené a neupravené podobě včetně této poznámky a se všemi aktivními odkazy. Díky :-)

 

více

MUDr. Jan Hnízdil končí praxi: Začněme budovat nový systém!

MUDr. Jan Hnízdil

MUDr. Jan Hnízdil

MUDr. Jan Hnízdilspecialista v oboru psychosomatiky, dnes oznámil ukončení své praxe v dobřichovickém Centru komplexní péče. “S kolegy intezivně pracujeme na realizaci projektu vzorového léčebně vzdělávacího zařízení komplexní psychosomatické medicíny: První Pražská Psychosomatická s.r.o. – Hnízdo zdraví,” sdělil svým čtenářům na webu a Facebooku. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla publikovat druhou část rozhovoru, který jsme s panem doktorem nedávno vedli, o týden dříve, než jsem původně zamýšlela. Z textu rozhovoru pravděpodobně vyčtete důvody, které MUDr. Hnízdila vedly k ukončení dosavadní praxe v Dobřichovicích…

Stává se vám, pane doktore, že pacient trpí depresí, přestože k ní nemá důvod?

U deprese nebo úzkosti se někdy stává, že pacient nemá žádný výrazný životní, vztahový, finanční nebo existenční problém. Je to ale člověk s citlivou a úzkostnou povahou. Stresují ho banality, intenzivně prožívá starosti běžného života, vše si moc bere. Při stanovení diagnózy proto nestačí pátrat jen po zevních stresorech, je potřeba se také zajímat o individuální citlivost pacienta. Důležitou roli přitom hraje intuice. Emoční  napětí je z pacientů doslova cítit. A dá se jím i nakazit. Americký psycholog Milton Friedmann v experimentu dokázal, že stačí, aby člověk pobýval několik minut v uzavřené místnosti, mlčky, ve společnosti dominantní, depresivní, negativistické, úzkostné nebo agresivní osoby a za chvíli to od ní „chytí“.

Proto je dnes tolik depresí?

Nárůst počtu depresivních pacientů vnímám jako reflexi zběsilého způsobu života. Lidé už  tempu nestačí a přesto jsou neustále nabádáni: „Vy nestačíte, selháváte, běžte k doktorovi, musíte se léčit.“ Podle nejnovějších údajů psychiatrické společnosti nejméně 650 tisíc lidí u nás bere soustavně antidepresiva. A to jsou jen ti podchycení. Mnoho lidí bere psychofarmaka nahodile, mimo jakoukoliv evidenci. Jak je to možné? Společenský systém je založený na individualismu, dravosti, expanzi. Musíme neustále růst. My už ale dál růst nemůžeme a nesmíme! Měli bychom se zastavit a zamyslet, jak chceme dál, jako jednotlivci i společnost, žít. Jednou se růst musí zastavit a pokud se nezastaví, tak už je to nekontrolovaný růst. Jako rakovina. Společenský systém expanduje jako rakovinné bujení. Pokud si to nepřiznáme, tak nás zahubí.

Byl jste letos volit?

Nebyl. Nešel jsem ani k volbě prezidenta. Politicko-stranický systém je mrtvý. Odmítám s ním ztrácet čas a energii. Vždy jsem k volbám chodil. Dneska mi to ale připadá jako  popohánět chcíplého koně. Když se podíváte na psychopaty, megalomany, lháře, podvodníky, kteří nás k volbám lákají, chtějí po nás, abychom se jim odevzdali, slibují, že za nás všechno zařídí… Stačí pustit televizi, otevřít noviny: lži, zloba, manipulace. Krize naší společnosti nemá v rámci  politicko-stranického systému řešení. Adaptovat se na patologický systém zdravý člověk nemůže. Pokud se na něj adaptujete, stáváte se součástí nemocného systému. Z hlediska mentálního zdraví jste nemocná.

Neměli bychom se pokusit „odpojit“ od tohoto stresujícícho systému?

K volbám jsem sice nešel, to ale neznamená žít v izolaci. Podle mého názoru je lepší být občansky aktivním nevoličem, než pasivním voličem. Je potřeba se od kolabujícího systému odpojit a začít stavět nový systém. Měnit sám sebe, působit na svoje okolí.

Odmítnul jsem kolaborovat s farmaceutickým byznysem. Úplně jsem vystoupil z terminologie syndromů a diagnóz. Když přijde pacient, zeptám se ho: „Co vám je?“ A on mi odpoví: “No, mám refluxní chorobu, našli mi herniaci plotny, hypercholesterolémii…” A já povídám: “Co to je? Já vám nerozumím. Mluvte se mnou česky. Povězte mi, jaké máte zdravotní  potíže a jaké máte životní starosti. A já vám vysvětlím, jak to spolu souvisí. Latinu mi sem netahejte, to je berlička pro doktory, aby se mezi sebou nějak dohodli.” Komplexní medicína, které se věnuji, přitom vůbec nestojí proti školní, biologické medicíně. Naopak ji rozvíjí. Podstatou  komplexní medicíny je, že tělesné, duševní a životní potíže od sebe nelze oddělovat. Bylo by nešťastné, kdyby komplexní medicína naopak ignorovala nebo zlehčovala tělesné nálezy. Obojí se musí posuzovat vyváženě. Mrzí mě, že u školní medicíny tomu tak není. Úplně vytlačila psychiku a sociální souvislosti. Když přijdete s bolestní hlavy k doktorovi, kterého vidíte poprvé v životě a vůbec vás nezná, dostanete od něho rovnou žádanku na rentgen a prášky na bolest. Tak se nechová doktor, ale mechanik.

A jak se pozná dobrý lékař?

Základem kvalifikace každého doktora je perfektní znalost školní medicíny. To ale samo o sobě nestačí. Abych pochopil stonání pacientů, potřebuji znát i jejich život – kontext nemoci. Doktor Šavlík, zakladatel české psychosomatiky, říkal: „Dobrej doktor musí bejt zvědavej.“ To je přesné. Musí se zajímat nejen o nemoc, ale také o pacienta. Musí být zvědavý, jaký ten člověk je, jak žije, jak pracuje, jaké má starosti, radosti… Kromě kvalitního medicínského vzdělání by měl doktor mít také empatii, intuici, vzbuzovat důvěru, umět navázat s pacientem vztah. To se nedá ani nabiflovat ani vynutit.

Dnes pacienta však většina lékařů spíš pošle na ten rentgen, než aby si s ním povídala…

Oni za to nemohou. Na škole jim nikdo nevysvětlil, jak nemoc souvisí se životem. Ani systém nemotivuje k tomu, aby se o to zajímali. Nejsou zvědaví. Bolí vás záda, tak šup na rentgen, operace ploténky a hotovo. Tak nás to naučili. Mám mnoho pacientů, kterým operace ploténky nejenže nepomohla, ale jejich potíže ještě zhoršila. Příčinou bolesti byla deprese. Ploténka byla jen náhodným nálezem. Něco je v životě tížilo a oni to nemohli unést. Neúnosnou a nesnesitelnou životní situaci somatizovali – ztělesňovali –  bolestí zad. To, co nebyli schopni zvládnout vědomě ve svém životě, začalo postupem času jejich tělo signalizovat bolestí. Doktor Šavlík zdůrazňoval, že veškerá medicína není nic jiného než potvrzování pravdy lidových přísloví. Bolí ho hlava – má toho plnou hlavu. Závratě – hlava se mu z toho zatočila. Bolesti kolen – jde z toho do kolen. Každá nemoc je informace o tom, jaký člověk je, jakou má povahu, jakým způsobem a v jakých podmínkách žije. Informace o tom, že dělá někde nějakou chybu. Dělám vlastně tlumočníka mezi tělesnou nemocí a myslí pacienta.

Člověk tedy stůně, protože si nerozumí?

Ano. A když si porozumí, pochopí informační hodnotu nemoci a změní své životní podmínky, chování, vztahy, životosprávu nebo pohyb, tak se obejde bez doktorů. Každou besedu začínám slovy: „Nejsem tu proto, abych vás pozval do své ordinace. Jsem tu proto, abyste porozuměli vlastní nemoci a k doktorovi chodit nemuseli. Tím nejlepším lékařem -psychosomatikem jste vy. Nikoho nehledejte. Když máte nějaký zdravotní problém, je potřeba, abyste se zastavili a zamysleli, kde děláte chybu. Pokud to uděláte včas, tak jsem si jistý, že na to přijdete a uzdravíte se sami.“

Nicméně i vy v některých případech předepisujete léky.

Ano, i já používám antidepresiva, kortikoidy, antibiotika. Děkuji farmacii, že je mám k dispozici. Moje první otázka na pacienta ale vždy zní: „Chcete se léčit, nebo se chcete uzdravit?“ Pacient se zarazí, co je to za hloupou otázku. „Jasně, že se chci uzdravit.“ „Dobrá, posaďte se a budeme si povídat o vašich nemocech a o vašich životních starostech. A já vám povím, jak to spolu souvisí.“ Na prvním místě je pochopit nemoc a poradit pacientovi, jak by měl změnit své životní podmínky, chování, aby mobilizoval ten nejúčinnější lék – svoji vlastní energii, samoúzdravné schopnosti. A teprve pokud na zvládnutí nemoci vlastními silami nestačí, předepíši mu léky. Ale jen dočasně, aby se odrazil ode dna a mohl udělat životní změnu.

A co když po zjištění, co všechno by musel změnit, pacient raději chce další léky?

To je každého volba, jestli se rozhodne doživotně používat berličku v podobě léků a příznaky jen potlačovat, nebo se vydá cestou vlastní změny k uzdravení.

Neslýcháte odpověď: Já to změnit nemohu, nezáleží to jen na mně, jsem vlastně odkázaný na léky…?

To jsem  často slýchával, dokud jsem dělal na klinice. Pacienti říkali: „Jsem nemocný, určete mi diagnózu a předepište léky. Uzdravte mne. Já si počkám. A do mého osobního života vám nic není.“ Pokud jsem léky nenapsal, pacienti se cítili být zanedbaní a podcenění. Nyní přicházejí s opačnou zakázkou: „Už nechci brát prášky, mám toho plné hrsti, je mi pořád špatně, poraďte mi, co mám udělat pro to, abych byl zdravý a brát to nemusel.“

To je skvělé.

Moc mne těší, že lidé začínají svým nemocem rozumět. Zájem o komplexní medicínu je drtivý. Naše kapacity jsou ale totálně vyčerpány. Mohl bych vyšetřovat od rána do noci, lidé stojí ve frontách, vydávají se pořadová čísla, pozvání k besedám a žádosti o rozhovory se jen hrnou. Všichni volají o pomoc, jen málokdo je ochotný pomáhat. My už ale společenskou poptávku nedokážeme uspokojit bez společenské podpory. Nový obsah medicíny potřebuje také novou formu zdravotnictví. V současném systému je lékař motivován k tomu, aby hodně ordinoval, hodně vyšetřoval, hodně léčil. Pokud by pacienta uzdravil tím, že mu poradí, jak má změnit chování, dělá to sobě na úkor. Ve výkonovém systému se neuživí. Důsledkem jsou náklady, které už stát nedokáže zaplatit. Obrovská spousta vyšetření a prášků se ordinuje úplně zbytečně. Proto říkám: „Došli jsme do slepé uličky. Zastavme se a začněme společně, od základů, budovat nový systém. To za nás žádný politik neudělá“.

Upravila: Anežka,  www.PrirodniCestou.cz

Zdroj: http://www.najimseazhubnu.cz/mudr-hnizdil-konci-praxi/

více

Proč se NEočkovat proti chřipce

Velmi zajímavý článek na téma očkování od MUDr. Ludmily Elekové.

více

Máte průjem nebo plíseň? Co všechno způsobují antibiotika

Stále častěji se odborná veřejnost zmiňuje o odolnosti lidského organismu vůči některým druhům antibiotik. Jejich nadměrné užívání může negativně ovlivnit imunitu. Podle některých údajů je přitom až polovina antibiotik, která předepíšou čeští lékaři, ordinována nesprávně či dokonce zbytečně. To se projevuje v první řadě na zdraví pacientů, ale také na státní pokladně. Stát kvůli tomu ročně tratí prý dokonce miliardu korun.

“Zejména u virových infekcí dýchacích cest, které budou většinu nás s příchodem zimního počasí trápit, ať už hovoříme o rýmě, nebo nachlazení, jsou antibiotika zcela neúčinná. Stejně tak se třeba dětské záněty středního ucha vyřeší ve většině případů samy a antibiotika jsou zbytečná. Jejich opakované nasazení vážně narušuje rovnováhu imunitního systému. Zničí nejenom bakterie způsobující infekci, ale zlikvidují i přirozené obyvatele tlustého střeva,” tvrdí náměstek ministra zdravotnictví Ferdinand Polák.

Pozor na širokospektrá antibiotika

Otázka vlivu antibiotik na náš imunitní systém je velmi komplikovaná. “Antibiotik je dlouhá řada a především imunitní systém je nesmírně komplexní, skládá se z mnoha složek a různé látky (třeba antibiotika) mohou mít na jednu složku vliv stimulační, na druhou tlumivý. Není proto možno jednoznačně mluvit o nějakém generalizovaném neblahém ovlivňování imunity jako orgánu lidského těla. Samozřejmě platí, že jakákoliv cizorodá látka může mít za určitých okolností toxický vliv na buňky těla, včetně buněk imunitního systému,” řekl TÝDNU profesor Jiří Litzman, přednosta Ústavu klinické imunologie a alergologie Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně.

“Určitě ale platí, že antibiotika jednoznačně zasahují do složek účastnících se naší obranyschopnosti, například mají ve většině případů neblahý vliv na naši fyziologickou bakteriální flóru, která svou existencí brání pomnožení choroboplodných mikrobů. Její porušení je vždy uvolněním místa pro takové mikroby, které by se za normálních okolností nemohly uplatnit. Asi nejznámějším příkladem jsou průjmy nebo plísňová onemocnění po některých antibiotikách. Z tohoto pohledu jsou samozřejmě nejnebezpečnější širokospektrá antibiotika jako tetracykliny nebo širokospektré peniciliny,” pokračuje Litzman.

Riziko alergie

Ne nepodstatným nebezpečím při podání antibiotik je samozřejmě i možnost rozvoje alergie na konkrétní antibiotikum, což v budoucnu může znemožnit podání někdy i životně nutného antibiotika takto alergickému pacientovi. “Víme také, že imunitní systém potřebuje stimulaci cizorodými látkami a nedostatečná stimulace takovými látkami (například při příliš časném podávání antibiotik zejména v časném dětství) je dávána do souvislosti s nárůstem počtu alergií v naší populaci,” dodává.

Pokud léky proti bakteriálním infekcím od lékaře dostaneme, je důležité je užívat dle pokynů lékaře, tedy doporučeným způsobem v určitém čase. Také je třeba dodržovat klidový režim a další opatření doporučená odborníkem. Ideálním řešením je samozřejmě onemocněním předcházet, žít zdravě, odpočívat a vyhýbat se možným zdrojům nákazy.

“Bohužel, stále se setkáváme s případy, kdy lékař naordinuje antibiotika i u virového zánětu. To je samozřejmě velká chyba. Ale někdy jsou částečně vinni i sami pacienti, kteří po lékařích antibiotika často urputně požadují,” upozorňuje Polák.

Autor: Markéta Bajerová

Zdroj: http://www.tyden.cz/rubriky/zdravi/zdravi/mate-prujem-nebo-plisen-co-vsechno-zpusobuji-antibiotika_279621.html#.UnqJVHAyJBk

 

více

Jíst RAW je přirozené, říká stomatolog MUDr. Prokeš – rozhovor o stravě, zubním kazu a amalgámu

MUDr. Martin Prokeš, stomatolog, vystudoval lékařskou fakultu v Hradci Králové. V současnosti vykonává praxi na ambulantní privátní klinice Santé v Praze a slouží na stomatochirurgickém oddělení v Pardubicích.

Doktor Prokeš je jedním z mála lékařů, kteří uznávají alternativní výživové směry. Od roku 2011 je také vitarián. Svými názory se netají, ale také je nikomu nevnucuje.

Můj názor je ten, že standardní medicína obecně neléčí příčinu, ale pouze symptomy,“ říká Mudr. Prokeš. „Vždy jsem byl instinktivně proti předepisování antibiotik, očkování. A v určitém věku jsem si řekl, že se nikdy nechci dostat do rukou této medicíny a že budu dělat všechno proto, abych umřel opotřebováním, ale zdravý. A ne na třiceti lécích denně. I materialistická medicína píše o tom, že lidské tělo je postaveno na životnost až 140 let. Tak jsem začal jíst živou stravu, abych se k tomuto číslu alespoň trochu přiblížil.“

Proč právě RAW strava?

K RAW dojdeme pozorováním přírody. Zvířata v přírodě nic nevaří a jedí jen to, co je pro ně za syrova dobře stravitelné. A to by mělo platit i pro nás. Dle chrupu navíc můžeme soudit, že jsme plodožravci. Zatímco třeba psi nebo kočky jsou všežravci, my máme menší špičáky, neumíme utrhnout syrové maso. Jednoduchý test je: Když na jednu stranu dám syrovou flákotu masa a na druhou jablko, co si vyberete? Jablko. Zatímco tygr mi sežere flákotu i s rukou. Jablka si ani nevšimne.

A co zelenina?

Vzhledem k tomu, že většina zeleniny je vlastně vyšlechtěná bylina, nepovažuji zeleninu za naši hlavní potravu. Její stravitelnost je pro nás totiž mnohdy problematická, pokud nedodržujeme pravidlo „každé sousto dvacetkrát přežvýkat“. A na takové žvýkání nemáme plně vyvinutý pohyb čelisti, jako to mají přežvýkavci. Ti čelistí víc krouží, říká se tomu šarnýrový pohyb, a přední zuby mají uzpůsobeny do plošek, takže neustále rozmělňují, až je z potravy kaše a poté to jde přes žaludky a přes dlouhatánské střevo, aby se to všechno stihlo strávit. My máme šarnýrový pohyb čelisti menší, který postačí na rozmělnění měkčí stravy jako je ovoce. To nám ostatně i nejvíc chutná a jeho vláknina je přiměřeně jemná.

Vytvořili jsme si však na sebe bič v podobě vařené stravy a zbavit se tohoto návyku je těžké, protože tepelně a chemicky upravované jídlo nás obklopuje všude kolem. Ale nedělá nám dobře, což se pozná dle toho, že vinou této stravy vznikají často nemoci.

Když jsem před dvěma lety přecházel na živou stravu, přišla mi na mysl jedna věc: Léčitelé ordinují svým pacientům půsty, čerstvé šťávy, ovoce – a tím je léčí. Mimo to jim ale také ordinují různé kůry, čínské tabletky – a tím se živí. Co však léčí ty pacienty, je ta strava a ne ty čínské tabletky. A já jsem si řekl, když to funguje na nemoci, co by se stalo, kdyby tuto stravu člověk jedl preventivně? A tak jsem to zkusil sám na sobě.

A co to přineslo?

Přineslo to mimo jiné váhový úbytek dvanácti kilogramů – a to čistě z tuku. Naopak svaly posílily, protože na buněčné úrovni organismus rozkvetl. Což se projevilo potom tím, že ač jsem nikdy neběhal, ani nejezdil na kole, tak jsem zvládl letos absolvovat triatlon- 2km plavání, 90km kolo a 21km běh, aniž bych na to extrémně trénoval. A zvládnul jsem to za na amatéra slušný čas 5 hodin a 43 minut.

Jak se na vaši stravu dívá okolí?

S okolím nemám žádný problém. Myslel jsem si, že to bude horší. S kolegy se o tom bavíme a reagují vcelku pozitivně. Obecně okolí většinou reaguje ve smyslu: „Je to úžasné, ale já bych to nedokázal.“ A já odpovídám: „Dokázal, jen teď nechceš.“ Nemá smysl RAW lidem nutit, je potřeba nechat je, ať k tomu dojdou sami. Je těžké jen tak se vzdát vařené stravy. Většinou musí přijít nějaký impuls. A tím bývá většinou zdraví.

Když už mluvíme o tom zdraví… Amalgám, fotokompozit nebo keramika? To je dilema každého, kdo někdy přemýšlel o vlivu zubních výplní na zdraví. Jakou zubní výplň byste doporučil vy, pane doktore?

Vzhledem k tomu, že zatím neexistuje žádná zcela zdravotně nezávadná výplň, tak bych doporučoval předcházet zubnímu kazu, abychom žádné výplně nepotřebovali.

A co když už kaz máme? Která výplň je v tom případě nejmenší zlo?

Každý materiál má své pro a proti. Dnes je doba brojení proti amalgámu. Údajně se z něho do těla uvolňují těžké kovy. Není to však prokazatelné a dle mého názoru se bílé výplně na zadních zubech, kde nejsou tolik vidět, doporučují pro jejich vyšší cenu.

Že však máme v krvi těžké kovy, je fakt. Dá se to například ověřit pohledem do mikroskopu při analýze z kapky krve.

Rtuť ano, ale to nebude vinou amalgámu. Ta rtuť bude pocházet odjinud – z životního prostředí, které je těžkými kovy zasažené. Amalgám je již zreagovaná sloučenina a žádná volná rtuť v něm není. Měli bychom si uvědomit, že amalgám je jakožto nejstarší výplňový materiál používán už 200 let. To znamená, že jsou s ním obrovské zkušenosti a nikdy se neprokázalo, že by člověk zdravotně trpěl vinou amalgámu.

Jistě má ale svá negativa…

Samozřejmě. Nejprve ale stručně shrnu jeho klady a poté vysvětlím zápory. Kladem tohoto materiálu je jednoduchost zpracování, což znamená, že se při práci s touto výplní nadělá nejméně chyb, které by potom měly vliv na zdraví zubu. Amalgám má také dlouhou výdrž a dokonce funguje i jako prevence proti bakteriím, protože se z něho uvolňují oxidy stříbra. A stříbro bylo od dávnověku používáno jako desinfekce. Amalgámová výplň tedy vlastně desinfikuje. Bakterie se na ni, ani do jejího okolí, příliš nehrnou.

Nevýhoda amalgámu je, že má větší tepelnou roztažnost než sklovina a u větších kazů, kdy jsou stěny zubu oslabeny až příliš, je riziko, že tyto stěny pod tlakem amalgámu povolí a dojde k defektům, které je poté potřeba opravovat. Druhou nevýhodou amalgámu je z estetického hlediska samozřejmě jeho tmavá barva.

Jak je na tom v porovnání s amalgámem fotokompozitní bílá výplň?

K této výplni mám dvě výhrady. Za prvé se jedná o poměrně toxický materiál, o čemž se v laické veřejnosti nemluví. Ale my z praxe známe, že použití fotokompozitu s sebou nese riziko, že zub odumře, proto jej svým klientům nedoporučuji. Na rozdíl od amalgámu, který je složen z kovů přirozeně se vyskytujících v přírodě, je fotokompozit, tedy umělá pryskyřice , od přírodních materiálů velmi vzdálen, je to umělá, organická sloučenina.

Když například uděláme takovou výplň malému dítěti, které má zkaženou jedničku, kde je poměrně široká dřeňová dutina, hrůzou potom trneme, jestli zub odumře, nebo ne. A často se stává, že i pod malými výplněmi zub v tichosti odumře a poté po letech, třeba až v dospělosti, se na to přijde, když pacienta přivede k lékaři bolest.

Druhá nevýhoda fotokompozitu je, že při tuhnutí se smršťuje, takzvaně kontrahuje. To může u větších výplní ohrozit vazbu na sklovinu. Jedná-li se například o kaz, který vede do mezizubního prostoru, kde je na spodině defektu skloviny velmi málo, může se stát, že se  výplň utrhne, vznikne mikrospára a v té se zub nadále kazí. Velmi tedy záleží na dovednostech stomatologa, protože ten pomocí speciálního svícení na zub ovlivňuje směr, jakým se materiál smrští. Pokud je tato výplň udělána stoprocentně precizně a správným způsobem, může mít srovnatelnou výdrž jako amalgámová výplň. Ale vzhledem k tomu, že práce s tímto materiálem je o poznání technicky náročnější, není u nás v republice mnoho zubařů, kteří by dělali takto kvalitní fotokompozitní výplně. A pod nekvalitní výplní se zub může velmi rychle zkazit.

A co keramické výplně? Ty jsou finančně nejnáročnější, ale také prý nejkvalitnější.

Keramika je nejlepší, co se týče vlastností materiálu. Je to také materiál z přírody, silikáty, tedy písky. Je inertní, netýká se ho tedy zbarvení a jeho fyzikální vlastnosti jsou podobné sklovině. Dnes existuje několik typů keramiky. Například živcová – leucitová je relativně měkká, velmi podobná tvrdosti zubu, takže nedochází k opotřebování protilehlých zubů. Ano, u keramiky se přibližujeme jakémusi ideálu. Ale je tu jedno velké ALE… Něčím tu keramiku totiž musíme na zub přilepit. A lepíme ji bohužel zase tím fotokompozitním materiálem.

Takže jsme zase na začátku…

Ne tak docela. Abych to vysvětlil podrobněji: keramická výplň je velmi přesná – vymodelovaná na speciálním 3D přístroji nebo v laboratoři, přesně podle toho, jak je zub vyvrtaný. Po vsazení do zubu tedy vznikne velmi tenká spára. A jen zde použijeme fotokompozit jako lepidlo. Jedná se tedy o daleko menší množství než u výplně, která je celá vyrobena z fotokompozitu. Stále může sice vznikat nějaká toxicita, ale na zub není vyvíjen tlak ve smyslu kontrakce (jako se tomu děje u fotokompozitní výplně) a následné porušení vazby, nebo dilatace (jako se tomu děje u amalgámu) a následného prasknutí oslabené skloviny.  A co se týče toxicity, řekl bych, že případů, kdy zub pod keramickou výplní odumře, je méně.

Nicméně pod amalgámem neuvidíte zahynout zub skoro nikdy. Osobně se nepamatuji, kdy bych takový případ viděl. Proto na zadní zuby amalgám doporučuji. Na přední, kde jde především o estetiku, potom volte spíše výplň keramickou.

Co je pravdy na tom, že se lze vyhnout plombám prostřednictvím regenerace zubů? Například s použitím bylinek, nebo vyvařených skořápek od vajec, které sníme?

Bylinky jsou samozřejmě dobré na dásně a mají hojivý charakter. Ale podstatné je uvědomit si, že pokud je zub vyvinutý, tak má sice nějakou organickou matrix, organický materiál, ale hlavně je složen z vápníku a fluoru. A podléhá tedy daleko víc čistě chemickému prostředí v dutině ústní. V kyselém prostředí se sklovina rozpouští, v zásaditém se regeneruje. Nejdůležitější je zachovávat v dutině ústní zásadité prostředí. Což nás mimo jiné vede i k zamyšlení nad stravou. Alkalizující strava má obrovský vliv na prevenci kazu.

Doporučil byste k prevenci kazu jmenovitě RAW stravu?

Rozhodně. Můj názor je, že pokud například dítě po odkojení bude jíst RAW stravu, bude mít zdravé zuby. Vařená strava nemá takový potenciál, co se týče podpoření samočistících schopností zubu.

Jaký vliv má při prevenci kazu čištění zubů?

Dá se říct, že čím kyselejší prostředí v ústech, tím více je potřeba dbát na čistění. Pokud bychom jako lidé jedli pouze stravu, která je přirozená pro náš živočišný druh, zuby bychom si čistit nemuseli. Vidíte snad zvířata čistit si kartáčkem zuby? Nemluvím teď o domestikovaných zvířatech, která krmíme věcmi, které by neměly žrát. Mluvím o zvířatech žijících v přirozením prostředí. Tato zvířata mají až do smrti zdravé zuby. V přírodě zkažený zub nenajdete.

Takže prevence by měla směřovat nejen k čištění zubů, ale měla by směřovat už – a na to bych apeloval – odmalička k tomu vést děti ke správné výživě. S tím, že rodiče musí jít samozřejmě příkladem. Zub je závislý na vnějším prostředí. Snažme se zachovávat zásadité prostředí v dutině ústní. A k tomu je vhodné například čerstvé ovoce.

Může konzumace ovoce vést ke zvýšené citlivosti zubů?

Pokud nekonzumujete současně rafinovaný cukr a další kyselinotvorné potraviny, tak nemůže. Mohli byste hryzat do citronů a nepoznali byste, co je to citlivost zubů.

Doporučujete zubní pasty s fluorem?

Ne a ani je sám nepoužívám. Pokud je sklovina zdravá a je v zásaditém prostředí, není důvod fluor dodávat. Ve stravě je fluoru pro naši potřebu dost. Jinak obecně vzato je fluor halogen a hubí se s ním například krysy. Má i vliv na mentalitu člověka. Opatrnosti je třeba obzvlášť, když čistíme zuby dětem, které často zubní pastu omylem spolknou. Dnes již vidíme, že fluoridování dětí, jaké se provádělo dříve, je spíše kontraproduktivní. Šlo o neřízené dávky a u takových nikdo neví – stejně jako u antikoncepce – kolik který jedinec té látky potřebuje. Dávaly se tedy všem stejné dávky a pak z toho byly tzv. fluorózy –  zuby byly flekaté, ošklivé a křehké. Dříve byl fluor považován za možný lék proti osteoporóze, ale potom se zjistilo, že kost se pomocí fluoru sice zpevnila, ale současně zkřehla. A i ty dětské zoubky se vinou fluoru mohou štípat.

A co fluoridové gely pro občasné použití?

Ano, fluoridový gel používaný jako lék, ne jako prevence, a používaný lokálně na konkrétní místo může pomoci předjít plombě. Pouze však za podmínky, že kaz je jen ve sklovině a je ve fázi demineralizace. To je určitě reverzibilní jev, kdy pokud obrátím tok iontů vápníku a fluoru v  zásaditým prostředí zpátky do zoubku, tak se sklovina zreparuje. Pokud však defekt dojde až do zuboviny a bakterie se dostanou dovnitř, není žádoucí zreparovat sklovinu, protože kaz je potom uzavřen pod ní. Tak vznikají takzvané moderní kazy. Klient objeví, že existují mezizubní kartáčky, začne čistit, na povrchu se zub zreparuje, ale když se do nich vrtne, tak se zjistí, že pod sklovinou jsou kazy. Na povrchové kazy pouze ve sklovině tedy někdy trochu toho fluoru lokálně může pomoci, ale jen v zásaditém prostředí. Jako prevenci fluor nedoporučuji. Což je názor, který příliš často od zubaře neuslyšíte…

Kde se sežene zubní pasta bez fluoru?

Pasty bez fluoru jsou běžně k dostání. Anebo je možné koupit na internetu ajurvédské zubní pasty. Ty jsou čistě bylinkové.

Jaké preferujete zdroje vápníku?

Pokud se stravujete přirozeně, je vaše strava vyvážená přesně tak, jak váš organismus potřebuje, a obsahuje tedy i dostatek vápníku. V přírodě také netrpí zvířata nedostatkem vápníku. Nedostatek vápníku způsobuje nepřirozená strava.

Přesto jsou známy příběhy, kdy některým lidem na RAW stravě údajně odešel jeden nebo více zubů.

Jenže v těch příbězích se neříká, jak vypadaly ty zuby před přechodem na vitariánství. Mohly tam být nediagnostikované kazy, které už neměly schopnost samoreparace. A zrovna v tu chvíli si ten člověk řekl, že bude jíst RAW. Ale ty kazy se tam vyvíjely dál, až zuby odešly. To je první varianta vysvětlení – dle mého názoru velmi pravděpodobná.

A druhá varianta?

Že každé onemocnění má duševní podklad. Tomu se říká psychosomatika. S touto teorií pracuje ale také etikoterapie. Ta hlásá, že každá nemoc je porušení rovnováhy v myšlení. Jednoduše řečeno vždycky to vzniká v hlavě a teprve potom se to projevuje na těle.

Je vám tato teorie blízká?

Musím říct, že celkem ano. Věřím, že zuby patří každý k nějakému orgánu nebo k oblastem cítění, vztahů. A že porušení zubů může mít i jinou než chemickou příčinu. V ordinaci vídám občas pacienty, kteří mají zuby v perfektním stavu, až na jeden jediný. Například přijde klient, který se o zuby pečlivě stará, všechny má zdravé, pouze jediný zub je paradentózní. A to tak moc, že o něj třeba ten klient nakonec přijde. A já se ptám: Proč jeden zub? Kdyby všechny, tak je to jasné – špatné čistění zubů. Ale jeden? To jsou věci, které přivádějí člověka k zamyšlení.

Jak se cítíte po psychické stránce na RAW stravě?

Psychika souvisí s fyzickou stránkou. Dříve jsem se věnoval kulturistice a už tehdy byla výživa moje hobby. Jedl jsem však běžnou stravu a dokonce jsem i kouřil. Se svou fyzickou kondicí jsem nebyl tak úplně spokojený. Dnes spokojený jsem a jsem na sebe hrdý. Ve svých 45ti letech jsem schopen čtyři hodiny denně sportovat a cítit se v pohodě. Dřív mi stačila hodina a půl tenisu a tři dny jsem se z toho dával do kupy. Jsem více vitální, mám pocit zdraví, můžu jíst, kolik chci a kdy chci. Mám lehčí trávení, jsem veselejší. Ve zdravém těle zdravý duch.

http://www.najimseazhubnu.cz/mudr-prokes-raw/

více

Pomozte buňkám znovu pracovat na frekvenci zdraví

Činnost přístroje BIOHARMONEX je založena na metodě biorezonance. Biorezonance je částí vědeckého světa považována za jednu z léčebných metod budoucnosti. Především proto , že se jedná o metodu neinvazivní , nenásilnou, účinnou, snadno aplikovatelnou a především – zcela bezpečnou.

Říká se , že vše geniální je jednoduché. Je tomu tak i v tomto případě , neboť metoda biorezonance je založena na základních fyzikálníchBioharmonex - biorezonanční terapie doma zákonitostech. U přístroje BIOHARMONEX se vědcům podařilo, patřičnou frekvencí vyzařování pulsního magnetického pole, docílit patřičného nakmitávání buněk lidského organismu či jeho části.

Jak buňky fungují na frekvenci zdraví

Jednoduše řečeno: Každá buňka lidského organismu kmitá (vibruje) určitou naprosto přesnou rychlostí (frekvencí) Má určitou svoji ” pracovní rychlost.” Díky tomuto jevu si buňka vyměňuje informace s jinými buňkami , přijímá “do sebe” výživu (základní stavební kameny těla) , vylučuje zplodiny své činnosti (látková výměna) , pracuje jako biochemická továrna…atd. Vše je v pořádku , organismus je v harmonii.

Bohužel , díky nevhodným životním podmínkám , stravě, stresu, elektromagnetickému smogu a jiným zásadním faktorům náš organismus významně přetěžujeme! A tedy každou jeho buňku…

Při neharmonické frekvenci vzniká nemoc

Vědci zjistili následnou skutečnost. Přetížená buňka se “unaví” a změní svoji “pracovní rychlost”. Změní svoji frekvenci. Pozmění svoji činnost , pozmění svoji biochemickou aktivitu. Následuje změněný vývoj organismu směřující k disharmonii, nevyváženosti , následně k nemoci, obtížnému zvládání životních podmínek apod.

Biorezonance je jedna z možností, jak pomoci buňce (buňkám) znovu najít svou ztracenou ” pracovní rychlost”, jak zharmonizovat její procesy, jak bezrizikově nastolit harmonii celého složitého organismu.

 

Zdroj: Marcel Černoch, Diagnostika v praxi, Poznání

 

 

více

celkem 136 článků na 14 stranách