Někdy se zdá, že spokojeni můžeme být AŽ tehdy, kdy se změní to či ono. Až dosáhneme nějaké mety, až se změní nějaké okolnosti, druzí nebo my sami podle nějakých našich představ.
Velmi často ale právě tato honba za něčím v budoucnosti vytváří nespokojenost v přítomnosti. A i když všichni známe příjemný a někdy až opojný pocit toho, když něčeho chtěného dosáhneme, známe všichni i to, jak nestálý, pomíjivý a závislý na mnohém tento pocit je.

Přírodní cestou ukazuje možnost, jak být přirozeně spokojen s tím, co právě je a netvořit nevědomě nespokojenost tím, že stojíme v cestě plynulosti a proměnlivosti života.

Neznamená to vzdát se svých snů a cílů, ale otevřít se daru života. A darem života není jen to chtěné a pozitivní, ale v prvé řadě to, co právě nyní JE.