Naše těla jsou dokonalá. Nezáleží na tom, v jakém „stavu“ se nachází, ačkoliv nám jsou předkládány různé tabulky a míry, do kterých by se naše těla měla vejít, aby mohla být objektivně uznána za zdravá a krásná. Ve skutečnosti se naše těla do žádných tabulek nacpat nedají, každý z nás je jinak velký, jinak aktivní a nelze využít žádných průměrných hodnot k hodnocení těch jediných správných tělesných funkcí.
Od dětství jsme povětšinou vedeni, abychom svým tělům nevěřili, protože naše mysl by měla vše kontrolovat a mít vše pevně ve svých „rukou“. Takže jsme od dětství vedeni, abychom si na každou rýmičku brali nějaké kapky, na kašlíček přinejmenším jedny vitamíny, jedny léky na odkašlávání a druhé proti horečce, která je jakožto samoléčebný mechanismus těla (mimochodem ten nejúčinnější) nejvíce podceňovaná a zavrhovaná.
Dětem a jejich tělům se prostě nevěří. Když je jim horko, stejně musí mít šálu čepici, jinak by přeci tu rýmičku mohli dostat, když chtějí chodit na trávě bosy, tak by si pro změnu mohli něco píchnout do nohy. A v tomhle duchu rosteme. Naše těla nemají šanci projevit svoje samoléčebné schopnosti, protože se jim do toho stále vrtáme vnějšími zásahy a korunujeme to naprostou nedůvěrou. A tak se těla přizpůsobí našim očekáváním a chřadnou, stárnou a my to přijímáme jako „normální“ stav, vždy to přeci zapadá do všech možných i nemožných tabulek.
Co když je ale všechno trochu jinak? Co když svým tělům nejen můžeme, ale vlastně musíme důvěřovat, aby byla zdravá, krásná a přesně taková, jaká mají být? A co tedy dělat jinak, aby k tomu došlo?
Pro začátek bych doporučila přestat svoje tělo kritizovat za to, že není přesně takové, jaké bychom si představovali my nebo naše okolí (třeba máme jiný krevní obraz či jsou naše těla moc malá, moc velká, moc hubená či tlustá). Každý s nás se narodil s takovým tělem, které je přesně určeno pro jeho potřeby a pro využití všech svých schopností. Není proto důvod svoje tělo srovnávat s tělem někoho jiného, či dokonce závidět a říkat si: ten se má, jeho tělo je plné síly a já jen chřadnu. Berte to prostě tak, že Vaše tělo je pro Vás ideální a vše, co na něm chcete změnit je jen výzvou pro Vás, abyste pochopili, že to je možné.
Jak tedy dosáhnout změny a získat zpět důvěru ve svoje tělo a tím mu umožnit, aby se plně ujalo svojí role, kterou je péče o svůj vlastní stav (samoléčebné schopnosti)?
- Převezměte zodpovědnost – opusťte pocit oběti, že za Vaše zdraví může stres v práci či doma, že jste onemocněli kvůli těm potvorám virům, bakteriím či parazitům, přestaňte svádět svou nadváhu na genetickou zátěž, svoje akné za rozházené hormony a přiznejte sami sobě, že všechny tyto „problémy“ můžete vyřešit jen vy sami.
- Přestaňte kritizovat svoje tělo – ať je v jakémkoliv stavu, není důvod na něm hledat mouchy, vždy se najde mnoho věcí, na které jsme hrdí, a které naše tělo zvládá skvěle. Zkuste si každý den nějakou takovou věc najít a svému tělu říct, že jste mu vděční, že máte skvělý zrak, že máte krásné vlasy, dobré trávení či krásně tvarované nehty.
- Začněte se svým tělem komunikovat – nemyslím tím způsobem, že mu začnete říkat, co všechno má dělat jinak, ale spíš tak, že se ho začnete ptát, co můžete udělat Vy, aby se mu líp plnila jeho role. Možná budete překvapení, jakými důmyslnými způsoby s Vámi začne Vaše tělo komunikovat, například začnete potkávat lidi, kteří mají jiné stravovací návyky než Vy, čím Vám může tělo hlásit, jak změnit stravu. Nebo Vám partner koupí nové kolo, abyste už neměli výmluvu, že víc pohybu do svého života rozhodně zařadit nemůžete.
- Rozvíjejte důvěru ve svoje tělo – neřešte tolik každou jeho reakci, uvolněte svou kontrolu nad ním a dovolte mu, aby se ujalo svojí role a plně aktivovalo svoje samoléčebné schopnosti
- Propojte se skrze svou intuici s moudrostí svého těla – ptejte se Svého těla. Ono má v sobě odpověď na každou Vaši otázku. Jen je potřeba tyto odpovědi začít vnímat a naučit se jim rozumět.
