Archiv autora: Petra

Představte si, že trápení už odeznělo

Tentokrát si můžete přečíst ochutnávku z knížky Sára, kniha druhá od Esther a Jerry Hicks.

více

Nejlepší je domácí – pěstujeme česnek

Při úvahách, zda se pustit do pěstování česneku, pokud na něm máme vhodný kousek pozemku, stojí za to uvážit, že náš česnek bude mít jednak nepoměrně vyšší kvalitu a zdravotní i chuťové působení než česnek z obchodu, jednak že koupit pořádný česnek není levná záležitost – a v rodině jeho milovníků se ho spotřebuje opravdu hodně! Pokud každý člen domácnosti spotřebuje denně průměrně jediný stroužek česneku, vychází to asi na 2 kg česneku na osobu za rok. Vynásobíme to počtem členů rodiny a podělíme počtem stroužků v cibuli (hlavičce) zvolené odrůdy, přidáme rezervu 25% navíc – a víme, kolik česneku máme nasadit! Sadbu si můžeme objednat u šlechtitelů, což jde udělat i po internetu.

Který česnek si zasadit?

Vybrat si musíme nejdříve mezi paličáky a nepaličáky. První název nesignalizuje varování před česnekem vzdorovitým či tvrdohlavým – označují se tak odrůdy česneku, které vytvářejí na vrcholu palici, kulovité květenství s květy a pacibulkami. Musíme vědět, že toto květenství je třeba odstranit, rostlina ho živí na úkor našeho výnosu. Oproti tomu nepaličáky nevybíhají do květního stvolu a nevytvářejí pacibulky a stroužky v jejich cibuli jsou bílé. Zajímavé je, že i když pěstování nepaličáků je snazší, lépe se přizpůsobují místním podmínkám pro pěstování a lépe se i skladují, u nás se na rozdíl od většiny ostatní Evropy víc pěstuje česnek paličák.

Odrůdy česneku se také liší dobou výsadby. V září, říjnu nebo i až v listopadu (raději ale dříve, aby spolehlivě zakořenil před zamrznutím půdy) se sází česnek ke sklizni začátkem léta. Mívá vyšší výnos, ale není to nejlepší česnek na skladování. Česneky vysazované na jaře můžeme dávat do země, až rozmrzne půda, ale pozdě není ani až v květnu. Sklízí se už o prázdninách, koncem jara vysazený samozřejmě později, ale v každém případě jarní sadba mívá kratší vegetační dobu a tím nižší výnosy. Pěstitelé často dávají přednost podzimní výsadbě, i když některé jarní odrůdy lépe odolávají chorobám, zejména houbovým.

Stanoviště pro výsadbu

Dobře se česneku bude dařit na slunném, suchém a vzdušném stanovišti. Půda, ve které ho budeme pěstovat, by měla být písčitá nebo hluboká hlinitá. Česnek je rostlina středně náročná na živiny. Před výsadbou půdu zryjeme, a pokud máme těžkou půdu, přidáme do ní písek. Pohnojíme dobře uleželým kompostem, nevhodný je chlévský hnůj. Na stejné místo se má česnek vysazovat jen jednou za čtyři roky. Není vhodné pěstovat ho na místě, kde jsme v poslední sezóně pěstovali některou z plodin náročných na živiny, jako jsou například rajčata nebo okurky.

Ochránce ostatních rostlin

Česnek se (spolu například s hřebčíkem královským) doporučuje i jako ekologická ochrana ostatních rostlin proti hrabošům. Předpokladem účinnosti je, že v roli odpudivé rostliny musí česnek obklopovat ohrožená místa jako hustý prstenec. Pronikavé pachy jsou hrabošům nepříjemné a při troše štěstí (našeho) se odstěhují o kus dál. Také se za stejným účelem doporučuje česnek vkládat do chodeb hrabošů, jinou obdobně působící možností jsou větévky zeravu nebo hlava sledě. Česnek také odpuzuje mšice.

V řádcích pěkně od sebe

Sázíme stroužky, nebo pacibulky z květenství. Jako sadba se hodí jen stroužky obvodové a sází se do země špičkou vzhůru. Pokud sázím na podzim, bude to do hloubky 6-10 cm – na jaře sázíme mělčeji, ozimy hlouběji. Doporučuje se stroužky při výsadbě zahrnovat trochou písku, lépe vzejdou. Rozestup mezi řádky zachováváme alespoň 20 cm, spon (vzdálenost stroužků v řádku) minimálně 6 cm.

Tajné tipy pro sázení

Obzvlášť nádherný česnek nám vyroste, když budeme sázet česnek s ubývajícím měsícem. Lhostejné také není, ve kterém znamení se měsíc při sázení česneku nachází. Ze znamení zvířetníku čili zvěrokruhu jsou sázení česneku nejpříznivější Ryba a Štír.

Čekáme – moc nezaléváme

Po výsadbě zalijeme, ale v průběhu pěstování rozhodně není nutná vydatná zálivka – česneku mnohem víc škodí trvalé přemokření, než by mu škodilo sucho. Zaléváme ho jen při dlouhodobém suchu, pokud nastane v květnu a červnu. U paličáků odstraňujeme květenství. Rostliny, které napadli škůdci a choroby, nekompromisně celé vytrhneme – a nedáme je na kompost, musíme je kvůli šíření infekcí zničit.

Kdy je čas sklizně?

U jednotlivých odrůd sice uvádíme termíny, kdy se zpravidla sklízí, ale samozřejmě víc než na kalendáři záleží na oblasti, počasí a dalších místních podmínkách. Zralý paličák poznáme podle toho, že se začínají narovnávat dříve zkroucené květní stvoly s pacibulkami (pokud jsme je už dávno nevytrhli) a zejména tím, že stvoly a listy žloutnou. Signalizací zralosti nepaličáku je polehávání natě – vytáhneme je, když listy asi z poloviny leží na zemi. U přezrávajícího česneku se začínají oddělovat a rozpadat  stroužky. Rostliny bychom měli vytahovat z půdy za suchého počasí.

Tajné tipy pro sklizeň

Česnek je zelenina, jejíž plody vyrůstají pod zemí, proto se má sklízet tehdy, kdy nám vládne zemské znamení (Býk, Panna, Skopec) a zároveň na nebi ubývá měsíc.

A co dál?

Sklizený česnek svážeme do svazků nebo spleteme do copů a rozvěsíme na místo s dobrým prouděním vzduchu, aby k němu mohl vzduch ze všech stran. Nikdy česnek nesušíme na přímém slunci. Ideální je dobře větraná půda. Kromě vyvěšení je dobrá možnost rozložit česnek na rošty nebo rámy s vypnutým pletivem.

Vyvěšení na suchém, dobře větraném a chladném místě je i optimální způsob, jak česnek skladovat. Většina z nás ale tuto možnost nemá, proto po vysušení nať odstřihneme 3-4 cm nad cibulí a zkrátíme také kořínky. Hlavičky česneku skladujeme v síťkách nebo v jedné vrstvě na lískách nebo nízkých košících.

Česnek vždy uložíme odděleně od ostatních potravin, aby nenačichly typickým česnekový pachem. K tomu jsou zvlášť náchylná jablka.

Trvanlivost česneku závisí na skladovacích podmínkách (sucho, chlad), kvalitě a odrůdě. Spolehlivě skladovatelný bývá v průměru jeden rok, nejvíce účinných látek obsahuje první dva měsíc po sklizni a postupně jich ubývá.

Rada: Šikovné je na skladování česneku nastříhat staré punčocháče a hlavičky v nich navázat na uzel a vyvěsit.

Jak uplést česnekový cop?

Vezmeme první česnek (s co nejdelší natí) a do kříže přeložíme druhý. Z první rostliny bude hlavní vodicí „stonek“. Vezmeme třetí česnek, přehneme přes druhý a ten zvedneme k vodicímu stonku… A tak pokračujeme, vodicí stonky můžeme i navazovat. Zakončíme provázkem, vytvarujeme a vyvěsíme. Provázkem můžeme česnek i provlékat během pletení, cop lépe drží. Svázáním konců copu k sobě vytvoříme efektní česnekový věnec.

Rada: Krásný cop jako ozdoba kuchyně budeme mít, když do něj zapleteme barevné slaměnky. Použít jde také mochyni (oranžové „lampionky“), statici nebo sušené makovice a barevné stužky – fantazii se meze nekladou!

Jedlý česnekový „pugét“

Potřebovat budeme pořádně vyvěšené a vysušené rostliny s dlouhými stonky. Odstraníme kořínky, potom česnek otočíme palicemi vzhůru. V obyčejné velké lahvi vydrží taková česneková kytice v dobrém sklepě bez klíčení a do příští úrody. Pár sušených hlaviček česneku můžeme v kuchyni postavit do džbánu třeba mezi vařečky, krásně to vypadá a česnek takto rázem máme při vaření po ruce.

Pěstovat na zahrádce jde i česnek mědvědí!

Najít pro něj ale musíme stinné nebo pohostinné místo s vlhkou, humózní půdou. Vysázíme trsy cibulek po zhruba deseti kusech. Nepřihnojujeme.

Zpracovala: Anežka, www.PrirodniCestou.cz

více

Máte průjem nebo plíseň? Co všechno způsobují antibiotika

Stále častěji se odborná veřejnost zmiňuje o odolnosti lidského organismu vůči některým druhům antibiotik. Jejich nadměrné užívání může negativně ovlivnit imunitu. Podle některých údajů je přitom až polovina antibiotik, která předepíšou čeští lékaři, ordinována nesprávně či dokonce zbytečně. To se projevuje v první řadě na zdraví pacientů, ale také na státní pokladně. Stát kvůli tomu ročně tratí prý dokonce miliardu korun.

„Zejména u virových infekcí dýchacích cest, které budou většinu nás s příchodem zimního počasí trápit, ať už hovoříme o rýmě, nebo nachlazení, jsou antibiotika zcela neúčinná. Stejně tak se třeba dětské záněty středního ucha vyřeší ve většině případů samy a antibiotika jsou zbytečná. Jejich opakované nasazení vážně narušuje rovnováhu imunitního systému. Zničí nejenom bakterie způsobující infekci, ale zlikvidují i přirozené obyvatele tlustého střeva,“ tvrdí náměstek ministra zdravotnictví Ferdinand Polák.

Pozor na širokospektrá antibiotika

Otázka vlivu antibiotik na náš imunitní systém je velmi komplikovaná. „Antibiotik je dlouhá řada a především imunitní systém je nesmírně komplexní, skládá se z mnoha složek a různé látky (třeba antibiotika) mohou mít na jednu složku vliv stimulační, na druhou tlumivý. Není proto možno jednoznačně mluvit o nějakém generalizovaném neblahém ovlivňování imunity jako orgánu lidského těla. Samozřejmě platí, že jakákoliv cizorodá látka může mít za určitých okolností toxický vliv na buňky těla, včetně buněk imunitního systému,“ řekl TÝDNU profesor Jiří Litzman, přednosta Ústavu klinické imunologie a alergologie Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně.

„Určitě ale platí, že antibiotika jednoznačně zasahují do složek účastnících se naší obranyschopnosti, například mají ve většině případů neblahý vliv na naši fyziologickou bakteriální flóru, která svou existencí brání pomnožení choroboplodných mikrobů. Její porušení je vždy uvolněním místa pro takové mikroby, které by se za normálních okolností nemohly uplatnit. Asi nejznámějším příkladem jsou průjmy nebo plísňová onemocnění po některých antibiotikách. Z tohoto pohledu jsou samozřejmě nejnebezpečnější širokospektrá antibiotika jako tetracykliny nebo širokospektré peniciliny,“ pokračuje Litzman.

Riziko alergie

Ne nepodstatným nebezpečím při podání antibiotik je samozřejmě i možnost rozvoje alergie na konkrétní antibiotikum, což v budoucnu může znemožnit podání někdy i životně nutného antibiotika takto alergickému pacientovi. „Víme také, že imunitní systém potřebuje stimulaci cizorodými látkami a nedostatečná stimulace takovými látkami (například při příliš časném podávání antibiotik zejména v časném dětství) je dávána do souvislosti s nárůstem počtu alergií v naší populaci,“ dodává.

Pokud léky proti bakteriálním infekcím od lékaře dostaneme, je důležité je užívat dle pokynů lékaře, tedy doporučeným způsobem v určitém čase. Také je třeba dodržovat klidový režim a další opatření doporučená odborníkem. Ideálním řešením je samozřejmě onemocněním předcházet, žít zdravě, odpočívat a vyhýbat se možným zdrojům nákazy.

„Bohužel, stále se setkáváme s případy, kdy lékař naordinuje antibiotika i u virového zánětu. To je samozřejmě velká chyba. Ale někdy jsou částečně vinni i sami pacienti, kteří po lékařích antibiotika často urputně požadují,“ upozorňuje Polák.

Autor: Markéta Bajerová

Zdroj: http://www.tyden.cz/rubriky/zdravi/zdravi/mate-prujem-nebo-plisen-co-vsechno-zpusobuji-antibiotika_279621.html#.UnqJVHAyJBk

 

více

Jak vyrobit domácí jogurt

Řada lidí mléčné produkty považuje za důležitou složku stravy a právě pro ně je zde recept na domácí jogurt. Osobně jsem přesvědčená, že mléko je potravou pro mláďata, mléčné výrobky nekonzumuji (někteří lidé na živé stravě si ale například výjimečně pochutnávají na čerstvém kozím mléce). Máte-li vy nebo vaše děti jogurty ve svém jídelníčku, určitě vyzkoušejte tuto rozhodně zdravější alternativu jogurtu kupovaného:

Příprava je jednoduchá, rychlá, domácí jogurt takto připravený je levnější a také se nám doma nehromadí kelímky z umělých hmot, kterými zatěžujeme přírodu.

Suroviny pro přípravu 1 l jogurtu:

1 l mléka, 1-2 ČL medu nebo přírod­ního cukru, 2 PL bílého jogurtu s živou jogurtovou kulturou

Poznámka: Koupený jogurt použijeme pro první přípravu. Dále používá­me už vlastní jogurtovou kulturu. Nejlepší jogurtová kultura je z bílých jogurtů prodávaných ve sklenicích. Po 5-6 cyklech kulturu obnovíme, tj. znovu použijeme koupený jogurt.

Postup přípravy domácího jogurtu:

Mléko necháme přejít varem, přidáme med a necháme zchladnout, aby bylo mléko teplé asi 40 °C. Nesmí být vlažné ani horké. Ve vlažném mléku by se jogurtová kultura nemnožila (mléko by neztuhlo) a v horkém mléce by došlo ke zničení jogurtové kultury.

Do mléka asi 40 °C teplého přidáme jogurt, promícháme a vlijeme do sklenic se šroubovacími uzávěry. Dáme na 3-4 hodiny „do peřin“ nebo do hrnce s vodou, kterou udržujeme při teplotě okolo 40 °C. Sklenice musí být ponořeny ve vodě až po hrdlo a hrnec s vodou je přikrytý pok­licí.

Hotový jogurt uchováváme v chladničce a spotřebujeme do 2-4 dnů od přípravy.

S výhodou můžeme používat tzv. jogurtovač – přístroj, který udržuje stálou vhodnou teplotu jogurtovaného mléka, ale já osobně si myslím, že peřiny jsou lepší a navíc levnější.

MUDr. Judita Hofhanzlová – Zdraví pro ženu a dítě přírodními prostředky, nakladatelství Alternativa

více

Anežka: Ovoce – kdy ho jíst a proč

Ovoce krásně voní, nemusí se kořenit, solit, dochucovat ani jinak upravovat a přece si zachovává výtečnou chuť, to se o klasické vařené stravě říci nedá. Maso musíme pořádně prosolit, opepřit, někdy zalít smetanou a příště třeba podusit s rajčatovým protlakem. Jíst samotné maso úplně neochucené by vás asi příliš nelákalo.

 

Ovoce je komplexní potravinou

  • ovoce je zdroj kvalitní organické vody, která na naše tělo působí jako energetická bomba
  • ovoce je zdrojem živin, vitamínů, enzymů
  • jde o pohonnou látku, která nám s okamžitostí dodá spousty energie
  • nezatěžuje trávicí systém a ihned je ku prospěchu celému tělu
  • obsahuje ovocný cukr bohatý na aminokyseliny a minerální látky
  • ovocné plody by měly být pro nás a pro nejbližší tvory lidskému rodu lidoopy potravou číslo jedna

Bohužel většina lidí ovoce využívá spíše jen jako dekorativní součást bytu nebo lednice. Pojďme se podívat na několik tipů a zásad, nad kterými stojí za to se zamyslet.

Ovoce jako senzační snídaně

Ovoce je lehko stravitelné a přítomný ovocný cukr je skvělou pohonnou substancí pro celý organismus jak v žaludku, tak i ve střevech. Z ovoce naše tělo získává 90% energie a 10% ztrácí zažíváním. V porovnání s masem jde o velký rozdíl. Z každého spolknutého kousku masa získáme pouze 30% energie a 70% ztrácíme.

Držme se neochvějného pravidla, že čím méně vynaložíme energie na trávení, tím více nám ji zbyde do života, proto začínejme den s ovocem. Během 15 minut se dostane do všech končin v našem těle a donese mu lehce identifikovatelnou zprávu. Nezapíjejme jej vodou a nechme do sebe vplout tu nejlepší snídani, která se nám nabízí bez dalších pomocníků. Určitě zapomeňte na reklamní nesmysly s Bebe dobré ráno a cereáliemi či müsli, které v těle nadělají ještě větší paseku, než si možná myslíte.

Zkuste si dát samotné ovoce nebo čerstvě vylisovanou šťávu z grapefruitu, přidejte jeden pomeranč a vychutnejte si tu sílu. Do oběda nebudete potřebovat ani jediný kousek potravy. A jestli ano, je to jen o zvyku nebo přemnožených parazitech ve vašem těle..

Proč a kdy (ne)jíst ovocné plody

jako většina lidí možná také vy ráno chodíte do zaměstnání a právě v dopoledních hodinách vynakládáme nejvíce energie na zvládnutí všech úkolů. Po obědě pracovní nasazení mírně uvadá. Je to hlavně tím, že se naobědváte v místní klasické restauraci nebo jídelně. Namísto doplnění energie si dáte porci tučného jídla, které vás přes trávení obere o veškerou sílu. Zde je důvod, proč se všeobecně povídá, že po 13 hodině klesá pracovní morálka. Není to ničím jiným, než nesprávně zvolenou potravou.

Když si místo oběda dáte jakékoli ovoce, získáte potřebnou energii až do poledních hodin. Jakmile si na tento oběd zvyknete (což ze začátku nemusí být vůbec lehké a v dalších článcích se zaměřím na to, jak na alespoň částečně živou stravu přecházet postupně a bez stresu) a osvojíte si ho, tak se po několika týdnech stanete trnem v oku svým kolegům. Zvýší se vám pracovní nasazení. Budete se usmívat, jelikož ovocem podpoříte svou nervovou soustavu i mozek. Zatímco se oni budou dobrovolně připravovat o sílu šálkem kávy a několika vykouřenými cigaretami, tak vaše vibrace a energie bude stoupat stále výš.

Rady pro všechny jedlíky

Pokud patříte mezi klasické jedlíky a zatím jste stále přesvědčeni, že bez vařené a jinak upravované stravy to nejde, tak dbejte na správnou konzumaci ovocných plodů. Vždy je jezte před hlavním jídlem. Pro svou rychlou stravitelnost opouštějí prostory žaludku během několika minut a uvolní tak cestu hutnějším potravinám, jako jsou brambory, maso, pečivo.

Pokud toto pravidlo opomenete a nejdříve si dáte obalovaný květák s bramborem a teprve až po té ovocný pohár, jablko nebo pomeranč, tak svému tělu příliš neprospějete. Žaludek klasický oběd bude zpracovávat minimálně dvě hodiny a ovoce se mezitím posadí v čekárně. Během čekání začne samozřejmě kvasit a vyvolá typický efekt nadýmání. Maso a brambory jsou courákem a ovoce je v tomto případě rychlík.

Někteří se právě z těchto důvodů uchylují k panáčku tvrdého alkoholu, který celému procesu trochu uleví. Kvas je pro tělo značně nevhodný a měli bychom se mu, co nejvíce vyhýbat, proto jezte ovoce vždy před těžkými jídly, ne až po nich.

Konzumací ovocných plodů se nezanesený člověk okamžitě stane svěžím a čilým. Ostatní se raději po obědě uberou na kutě, jelikož budou vyčerpaní, proto se po vydatném obědě dostavuje tolik známé ospalé období. Právě z těchto důvodů tak často přichází na řadu káva, zákusek nebo nikotin na osvěžení a probuzení …

Pryč s parazity a pravidly

Platí všeobecné pravidlo, že žádná pravidla neplatí. Vždy jezte pouze tehdy, kdy si o to tělo řekne (ovšem platí až v té době, kdy tělo očistíte a odparazitujete). To, že je nyní zvyklost zasednout k obědu zrovna ve dvanáct, neznamená, že musíte vždy ve dvanáct obědvat. Tělo si samo řekne, kdy chce přijímat a vylučovat. Nenuťme ho. Také nevěřte výživovým poradcům, že ideální je jíst 5-6x denně – takže téměř nonstop …  ;-) Sami poznáte, jak znatelně se změní vaše chutě, preferovaná kvalita a množství jídla za den, až se zbavíte nejrůznějších cizopasníků, které ve svém těle nyní živíte. Samozřejmě ideálně současně s odhozením řady přesvědčeních ohledně stravování, která do nás byla od dětství vtloukána..

Autor: Anežka, www.PrirodniCestou.cz

Šíření článku je možné pouze v nezkrácené a neupravené podobě včetně této poznámky a se všemi aktivními odkazy. Děkuji.

více

Anežka: Jak ne/kombinovat potraviny?

Spousta lidí trpí nesprávným kombinováním potravin nadměrnou plynatostí, nadýmáním, acidózou. Tělo vysílá na určité druhy potravin zcela odlišné trávicí signály, pokud budeme nesprávně kombinovat, tak náš organismus dostatečně nepochopí, co se od něho očekává.

Pokud v žaludku uvízne uvařená brambora a kousek masa, tak se celý trávicí systém dostane na scestí. Zejména pro diabetiky je velice důležité, aby dodržovali správnou kombinaci svého jídelníčku, pokud si chtějí příznivě upravit svou hladinu krevního cukru. Z chemie určitě znáte, že když spojíte zásadu s kyselinou, tak dojde ke kvašení. Stejný proces se odehrává i v našem těle v případech, kdy nehledíme na to, co v danou chvíli jíme. Kvašení a hnití potravy v našem organismu přispívá k hladovění buněk, acidóze a malabsorpci. Následně jsme vystaveny dalším nemocem.

Nikdy nemíchejte

Základní zásadou pro každého živého tvora je absence míchání bílkovin (kyselá potrava) se sacharidy (zásaditá potrava).  Ovoce jezte vždy zvlášť. Nevytvářejte kulinářské speciality typu drůbeží plátek na broskvi a vyhýbejte se i pečeným koláčům s ovocem. Čím méně se ve vás bude vytvářet kvasný a hnilobný proces, tím lépe se budete cítit. Melouny jezte za všech okolností samotné. Pokud se naučíte správně kombinovat potraviny, s naprostou jistotou se vyhnete nadýmání, vředům, pálení žáhy. Pro kombinaci platí všeobecná poučka, že nejlepší je jíst potraviny samostatně s odstupem nějakého času. Míchaný zeleninový salát může být fajnová věc, ale uděláte lépe, když každý prvek sníte zvlášť a takový mix se stane spíše víkendovou záležitostí. To stejné platí i u ovocných salátů. Proces očisty se tak zrychlí a vy se stanete vitálnějšími už po několika týdnech. Zapomeňte na předsudky a zažité společenské návyky. Nejde přece o to, kolik toho sníte najednou, ale o to, zdali to vaše tělo dokáže zužitkovat a řádně vyloučit. Taktéž se vyvarujte situacím, že se dáte do jídla v rozčílení nebo ve stresu, v takovém případě vylučujeme nadměrné množství žaludečních šťáv.

Kyselé versus zásadité

Alkalické potraviny nás příjemně ochlazují, proto by se jejich konzumace měla vyskytovat zejména na jaře, létě a na podzim. V zimě je dobré do jídelníčku přihodit větší množství kyselých potravin v poměru 8:2 ve prospěch zásaditých. Kyselinotvorné potraviny můžeme přirovnat k ohni a jsou tvůrci veškerých chorob. Přistupujte k nim velmi opatrně a berte je jen pro zahřátí organismu. V sezóně je absolutně vynechte. Kyselinotvorně fungují i ořechy, což je nejzdravější způsob, jak se zahřát.

Dvě důležité rady

  1. Už tedy víme, že kyselé a zásadité na jednom místě se vzájemně neutralizuje a tím vznikají nežádoucí doprovodné projevy, jako je kvas a hnití. Sacharidy trávíme už v ústech pomocí amylázy, ptyalinem a dalšími trávicími enzymy. Maso a ořechy svůj proces trávení zahajují až v žaludku a to díky uvolňování kyseliny chlorovodíkové. Tento proces uvolňuje pepsin. Obě tyto zmíněné látky jsou kyselé povahy. Pokud tedy smícháme bílkovinu se škroby, dojde k velké kalamitě a výsledný pocit už každý zná – nadýmání a pocit plnosti. Kvašením cukru navíc dochází k tvorbě alkoholu a to má za následek překyselení organismu, tvorbu hlenu, otravu bílkovinami a nakonec i zánět tkání. Nejvíce ohrožené orgány jsou játra, nadledviny a slinivka. Pokud se tomuto způsobu stravování oddávají i diabetici, tak je pro jejich organismus velmi obtížné regulovat hladinu krevního cukru.
  2. Musíme si uvědomit, že ovoce a melouny se tráví velice rychle, proto je nekombinujte s potravinami, které se jen těžko dostávají přes náš trávicí systém. Ovoce vždy jíme samostatně. O správné kombinaci jídel by se mohla napsat celá kniha, ale pokud se budete držet těchto dvou pravidel, tak splníte ta nejhlavnější očekávání, kterého se našemu tělu bohužel nedostává.

Autor: Anežka, www.PrirodniCestou.cz

Šíření článku je možné pouze v nezkrácené a neupravené podobě včetně této poznámky a se všemi aktivními odkazy. Děkuji.

více

Anežka: Ať žije ovocný den

Skvělou možností, jak postupně tělo i mysl zvykat na přirozenou živou stravu, je vyhlášení ovocného dne. Můžete si nejdřív stanovit jakýkoli jeden den v týdnu a v ten jíst pouze a jedině ovoce (v parném létě je skvělý například melounový den). Postupně možná sami dny začnete přidávat.

více

Anežka: Strava podporující ŽIVOT

Před několika lety jsem absolvovala kurz výživového poradce, takže bych na zdravou výživu z pohledu dnešní společnosti měla být „odborník“. Pravdou je, že i po tomto kurzu a několika dalších jsem v sobě necítila to, co jsem doufala, že v sobě cítit budu – poznání, jak se stravovat, aby přijímané jídlo bylo skutečnou podporou pro zdravé a „životadárné“ fungování našeho těla a mysli…

Na kurzech výživy jsem získala mnoho a mnoho informací z oblasti výživy, pohledu na léčení zdravotních potíží pomocí stravy a výživových doplňků, stejně jako o fungování těla z pohledu současné medicíny. Měla bych být schopna odborně poradit ostatním s výživou v jakémkoli věku, způsobu života i při různých nemocech, ALE … Ale sama sebe jsem nebyla schopná přesvědčit, že to naučené „zdravé stravování“ je v souladu s plným a zdravým ŽIVOTEM…

Jaký má pro vás jídlo význam?

Většina volně žijících zvířat tráví téměř všechen svůj čas snahou zajistit si, případně svým potomkům, dostatek potravy a tím, aby se sama potravou nestala.

Dnešní lidé získali takovou kontrolu nad našim životním prostředím, že potravy  máme dostatek (respektive můžeme – i té zdraví podporující) ani sami nejsme potravou. Získali jsme tak mnoho času navíc, abychom si svobodně zvolili, co našemu životu dává smysl a naplňuje nás pocitem štěstí. Je zvláštní, že i přesto se  jídlo stalo ústředním tématem mnoha lidí po celý jejich život.

Možná jste již slyšeli o tom, že žijí lidé, kteří vůbec nejedí a nepijí a přesto žijí (ne všichni, kteří to o sobě tvrdí, to tak mají, někteří z nich pijí například kávu, ale to není teď podstatné) a energii získávají z prány, slunce, vody, někteří možná i ze světla jiných realit… Z toho jasně vyplývá, že není až tak podstatné držet se výživových tabulek, ale zaměřit se spíše na něco jiného – na vibrační hodnotu konkrétní potraviny.

Mým záměrem zatím není život bez hmotné stravy (byť vím, že to možné rozhodně je a v daleké budoucnosti k tomu možná dospějeme všichni), mým současným záměrem je dopřávat si (tělu i mysli) stravu s takovou energii, která je v souladu s tím, CO CHCI být, mít, žít…

Vibrační strava?

Energie je všechno. Každá hmota je energie se svojí vibrací. Maso zvířat zabitých na jatkách má tu jednu z nejnižších (energii strachu) , ty nejvyšší naopak mají čerstvé ovocné plody a rostliny. Záleží jen na vás, jakou energii do sebe chcete dostat, jakou energií chcete VY vibrovat, jakou energii chcete sami vysílat a samozřejmě tím pádem i k sobě přitahovat…

Chcete-li jít cestou vyšších vibrací – cestou lásky a světla a plně rozkvést, přemýšlejte o tom, co svému tělu za vibrace formou jídla poskytujete…

Nejzdravější strava je taková strava, která vás naplní energií, touhou žít, tvořit, probouzet v sobě skryté možnosti, …

Syrová strava (čerstvé ovoce, rostliny, zelenina, bylinky, trávy, oříšky …) společně s vašimi vědomě volenými myšlenkami je ta nejúčinnější kombinace podporující ŽIVOT v pravém slova smyslu.

Tato kombinace vás může nejen uzdravit ze všech nemocí, ale díky ní pochopíte, že je jen na vás, v jakých oblastech se rozhodnete (dovolíte si) rozkvést a jaký životní příběh zvolíte.  Vysokovibrační strava spolu s vysokovibračními myšlenkami vás mohou dostat na úroveň, kde není místo pro nemoci, životní tragédie, finanční či vztahové potíže nebo jakýkoli nedostatek, kde není třeba stárnout ani umírat …

Autor: Anežka, www.PrirodniCestou.cz

Šíření článku je možné pouze v nezkrácené a neupravené podobě včetně této poznámky a se všemi aktivními odkazy. Děkuji Anežka

více

Jíst RAW je přirozené, říká stomatolog MUDr. Prokeš – rozhovor o stravě, zubním kazu a amalgámu

MUDr. Martin Prokeš, stomatolog, vystudoval lékařskou fakultu v Hradci Králové. V současnosti vykonává praxi na ambulantní privátní klinice Santé v Praze a slouží na stomatochirurgickém oddělení v Pardubicích.

Doktor Prokeš je jedním z mála lékařů, kteří uznávají alternativní výživové směry. Od roku 2011 je také vitarián. Svými názory se netají, ale také je nikomu nevnucuje.

Můj názor je ten, že standardní medicína obecně neléčí příčinu, ale pouze symptomy,“ říká Mudr. Prokeš. „Vždy jsem byl instinktivně proti předepisování antibiotik, očkování. A v určitém věku jsem si řekl, že se nikdy nechci dostat do rukou této medicíny a že budu dělat všechno proto, abych umřel opotřebováním, ale zdravý. A ne na třiceti lécích denně. I materialistická medicína píše o tom, že lidské tělo je postaveno na životnost až 140 let. Tak jsem začal jíst živou stravu, abych se k tomuto číslu alespoň trochu přiblížil.“

Proč právě RAW strava?

K RAW dojdeme pozorováním přírody. Zvířata v přírodě nic nevaří a jedí jen to, co je pro ně za syrova dobře stravitelné. A to by mělo platit i pro nás. Dle chrupu navíc můžeme soudit, že jsme plodožravci. Zatímco třeba psi nebo kočky jsou všežravci, my máme menší špičáky, neumíme utrhnout syrové maso. Jednoduchý test je: Když na jednu stranu dám syrovou flákotu masa a na druhou jablko, co si vyberete? Jablko. Zatímco tygr mi sežere flákotu i s rukou. Jablka si ani nevšimne.

A co zelenina?

Vzhledem k tomu, že většina zeleniny je vlastně vyšlechtěná bylina, nepovažuji zeleninu za naši hlavní potravu. Její stravitelnost je pro nás totiž mnohdy problematická, pokud nedodržujeme pravidlo „každé sousto dvacetkrát přežvýkat“. A na takové žvýkání nemáme plně vyvinutý pohyb čelisti, jako to mají přežvýkavci. Ti čelistí víc krouží, říká se tomu šarnýrový pohyb, a přední zuby mají uzpůsobeny do plošek, takže neustále rozmělňují, až je z potravy kaše a poté to jde přes žaludky a přes dlouhatánské střevo, aby se to všechno stihlo strávit. My máme šarnýrový pohyb čelisti menší, který postačí na rozmělnění měkčí stravy jako je ovoce. To nám ostatně i nejvíc chutná a jeho vláknina je přiměřeně jemná.

Vytvořili jsme si však na sebe bič v podobě vařené stravy a zbavit se tohoto návyku je těžké, protože tepelně a chemicky upravované jídlo nás obklopuje všude kolem. Ale nedělá nám dobře, což se pozná dle toho, že vinou této stravy vznikají často nemoci.

Když jsem před dvěma lety přecházel na živou stravu, přišla mi na mysl jedna věc: Léčitelé ordinují svým pacientům půsty, čerstvé šťávy, ovoce – a tím je léčí. Mimo to jim ale také ordinují různé kůry, čínské tabletky – a tím se živí. Co však léčí ty pacienty, je ta strava a ne ty čínské tabletky. A já jsem si řekl, když to funguje na nemoci, co by se stalo, kdyby tuto stravu člověk jedl preventivně? A tak jsem to zkusil sám na sobě.

A co to přineslo?

Přineslo to mimo jiné váhový úbytek dvanácti kilogramů – a to čistě z tuku. Naopak svaly posílily, protože na buněčné úrovni organismus rozkvetl. Což se projevilo potom tím, že ač jsem nikdy neběhal, ani nejezdil na kole, tak jsem zvládl letos absolvovat triatlon- 2km plavání, 90km kolo a 21km běh, aniž bych na to extrémně trénoval. A zvládnul jsem to za na amatéra slušný čas 5 hodin a 43 minut.

Jak se na vaši stravu dívá okolí?

S okolím nemám žádný problém. Myslel jsem si, že to bude horší. S kolegy se o tom bavíme a reagují vcelku pozitivně. Obecně okolí většinou reaguje ve smyslu: „Je to úžasné, ale já bych to nedokázal.“ A já odpovídám: „Dokázal, jen teď nechceš.“ Nemá smysl RAW lidem nutit, je potřeba nechat je, ať k tomu dojdou sami. Je těžké jen tak se vzdát vařené stravy. Většinou musí přijít nějaký impuls. A tím bývá většinou zdraví.

Když už mluvíme o tom zdraví… Amalgám, fotokompozit nebo keramika? To je dilema každého, kdo někdy přemýšlel o vlivu zubních výplní na zdraví. Jakou zubní výplň byste doporučil vy, pane doktore?

Vzhledem k tomu, že zatím neexistuje žádná zcela zdravotně nezávadná výplň, tak bych doporučoval předcházet zubnímu kazu, abychom žádné výplně nepotřebovali.

A co když už kaz máme? Která výplň je v tom případě nejmenší zlo?

Každý materiál má své pro a proti. Dnes je doba brojení proti amalgámu. Údajně se z něho do těla uvolňují těžké kovy. Není to však prokazatelné a dle mého názoru se bílé výplně na zadních zubech, kde nejsou tolik vidět, doporučují pro jejich vyšší cenu.

Že však máme v krvi těžké kovy, je fakt. Dá se to například ověřit pohledem do mikroskopu při analýze z kapky krve.

Rtuť ano, ale to nebude vinou amalgámu. Ta rtuť bude pocházet odjinud – z životního prostředí, které je těžkými kovy zasažené. Amalgám je již zreagovaná sloučenina a žádná volná rtuť v něm není. Měli bychom si uvědomit, že amalgám je jakožto nejstarší výplňový materiál používán už 200 let. To znamená, že jsou s ním obrovské zkušenosti a nikdy se neprokázalo, že by člověk zdravotně trpěl vinou amalgámu.

Jistě má ale svá negativa…

Samozřejmě. Nejprve ale stručně shrnu jeho klady a poté vysvětlím zápory. Kladem tohoto materiálu je jednoduchost zpracování, což znamená, že se při práci s touto výplní nadělá nejméně chyb, které by potom měly vliv na zdraví zubu. Amalgám má také dlouhou výdrž a dokonce funguje i jako prevence proti bakteriím, protože se z něho uvolňují oxidy stříbra. A stříbro bylo od dávnověku používáno jako desinfekce. Amalgámová výplň tedy vlastně desinfikuje. Bakterie se na ni, ani do jejího okolí, příliš nehrnou.

Nevýhoda amalgámu je, že má větší tepelnou roztažnost než sklovina a u větších kazů, kdy jsou stěny zubu oslabeny až příliš, je riziko, že tyto stěny pod tlakem amalgámu povolí a dojde k defektům, které je poté potřeba opravovat. Druhou nevýhodou amalgámu je z estetického hlediska samozřejmě jeho tmavá barva.

Jak je na tom v porovnání s amalgámem fotokompozitní bílá výplň?

K této výplni mám dvě výhrady. Za prvé se jedná o poměrně toxický materiál, o čemž se v laické veřejnosti nemluví. Ale my z praxe známe, že použití fotokompozitu s sebou nese riziko, že zub odumře, proto jej svým klientům nedoporučuji. Na rozdíl od amalgámu, který je složen z kovů přirozeně se vyskytujících v přírodě, je fotokompozit, tedy umělá pryskyřice , od přírodních materiálů velmi vzdálen, je to umělá, organická sloučenina.

Když například uděláme takovou výplň malému dítěti, které má zkaženou jedničku, kde je poměrně široká dřeňová dutina, hrůzou potom trneme, jestli zub odumře, nebo ne. A často se stává, že i pod malými výplněmi zub v tichosti odumře a poté po letech, třeba až v dospělosti, se na to přijde, když pacienta přivede k lékaři bolest.

Druhá nevýhoda fotokompozitu je, že při tuhnutí se smršťuje, takzvaně kontrahuje. To může u větších výplní ohrozit vazbu na sklovinu. Jedná-li se například o kaz, který vede do mezizubního prostoru, kde je na spodině defektu skloviny velmi málo, může se stát, že se  výplň utrhne, vznikne mikrospára a v té se zub nadále kazí. Velmi tedy záleží na dovednostech stomatologa, protože ten pomocí speciálního svícení na zub ovlivňuje směr, jakým se materiál smrští. Pokud je tato výplň udělána stoprocentně precizně a správným způsobem, může mít srovnatelnou výdrž jako amalgámová výplň. Ale vzhledem k tomu, že práce s tímto materiálem je o poznání technicky náročnější, není u nás v republice mnoho zubařů, kteří by dělali takto kvalitní fotokompozitní výplně. A pod nekvalitní výplní se zub může velmi rychle zkazit.

A co keramické výplně? Ty jsou finančně nejnáročnější, ale také prý nejkvalitnější.

Keramika je nejlepší, co se týče vlastností materiálu. Je to také materiál z přírody, silikáty, tedy písky. Je inertní, netýká se ho tedy zbarvení a jeho fyzikální vlastnosti jsou podobné sklovině. Dnes existuje několik typů keramiky. Například živcová – leucitová je relativně měkká, velmi podobná tvrdosti zubu, takže nedochází k opotřebování protilehlých zubů. Ano, u keramiky se přibližujeme jakémusi ideálu. Ale je tu jedno velké ALE… Něčím tu keramiku totiž musíme na zub přilepit. A lepíme ji bohužel zase tím fotokompozitním materiálem.

Takže jsme zase na začátku…

Ne tak docela. Abych to vysvětlil podrobněji: keramická výplň je velmi přesná – vymodelovaná na speciálním 3D přístroji nebo v laboratoři, přesně podle toho, jak je zub vyvrtaný. Po vsazení do zubu tedy vznikne velmi tenká spára. A jen zde použijeme fotokompozit jako lepidlo. Jedná se tedy o daleko menší množství než u výplně, která je celá vyrobena z fotokompozitu. Stále může sice vznikat nějaká toxicita, ale na zub není vyvíjen tlak ve smyslu kontrakce (jako se tomu děje u fotokompozitní výplně) a následné porušení vazby, nebo dilatace (jako se tomu děje u amalgámu) a následného prasknutí oslabené skloviny.  A co se týče toxicity, řekl bych, že případů, kdy zub pod keramickou výplní odumře, je méně.

Nicméně pod amalgámem neuvidíte zahynout zub skoro nikdy. Osobně se nepamatuji, kdy bych takový případ viděl. Proto na zadní zuby amalgám doporučuji. Na přední, kde jde především o estetiku, potom volte spíše výplň keramickou.

Co je pravdy na tom, že se lze vyhnout plombám prostřednictvím regenerace zubů? Například s použitím bylinek, nebo vyvařených skořápek od vajec, které sníme?

Bylinky jsou samozřejmě dobré na dásně a mají hojivý charakter. Ale podstatné je uvědomit si, že pokud je zub vyvinutý, tak má sice nějakou organickou matrix, organický materiál, ale hlavně je složen z vápníku a fluoru. A podléhá tedy daleko víc čistě chemickému prostředí v dutině ústní. V kyselém prostředí se sklovina rozpouští, v zásaditém se regeneruje. Nejdůležitější je zachovávat v dutině ústní zásadité prostředí. Což nás mimo jiné vede i k zamyšlení nad stravou. Alkalizující strava má obrovský vliv na prevenci kazu.

Doporučil byste k prevenci kazu jmenovitě RAW stravu?

Rozhodně. Můj názor je, že pokud například dítě po odkojení bude jíst RAW stravu, bude mít zdravé zuby. Vařená strava nemá takový potenciál, co se týče podpoření samočistících schopností zubu.

Jaký vliv má při prevenci kazu čištění zubů?

Dá se říct, že čím kyselejší prostředí v ústech, tím více je potřeba dbát na čistění. Pokud bychom jako lidé jedli pouze stravu, která je přirozená pro náš živočišný druh, zuby bychom si čistit nemuseli. Vidíte snad zvířata čistit si kartáčkem zuby? Nemluvím teď o domestikovaných zvířatech, která krmíme věcmi, které by neměly žrát. Mluvím o zvířatech žijících v přirozením prostředí. Tato zvířata mají až do smrti zdravé zuby. V přírodě zkažený zub nenajdete.

Takže prevence by měla směřovat nejen k čištění zubů, ale měla by směřovat už – a na to bych apeloval – odmalička k tomu vést děti ke správné výživě. S tím, že rodiče musí jít samozřejmě příkladem. Zub je závislý na vnějším prostředí. Snažme se zachovávat zásadité prostředí v dutině ústní. A k tomu je vhodné například čerstvé ovoce.

Může konzumace ovoce vést ke zvýšené citlivosti zubů?

Pokud nekonzumujete současně rafinovaný cukr a další kyselinotvorné potraviny, tak nemůže. Mohli byste hryzat do citronů a nepoznali byste, co je to citlivost zubů.

Doporučujete zubní pasty s fluorem?

Ne a ani je sám nepoužívám. Pokud je sklovina zdravá a je v zásaditém prostředí, není důvod fluor dodávat. Ve stravě je fluoru pro naši potřebu dost. Jinak obecně vzato je fluor halogen a hubí se s ním například krysy. Má i vliv na mentalitu člověka. Opatrnosti je třeba obzvlášť, když čistíme zuby dětem, které často zubní pastu omylem spolknou. Dnes již vidíme, že fluoridování dětí, jaké se provádělo dříve, je spíše kontraproduktivní. Šlo o neřízené dávky a u takových nikdo neví – stejně jako u antikoncepce – kolik který jedinec té látky potřebuje. Dávaly se tedy všem stejné dávky a pak z toho byly tzv. fluorózy –  zuby byly flekaté, ošklivé a křehké. Dříve byl fluor považován za možný lék proti osteoporóze, ale potom se zjistilo, že kost se pomocí fluoru sice zpevnila, ale současně zkřehla. A i ty dětské zoubky se vinou fluoru mohou štípat.

A co fluoridové gely pro občasné použití?

Ano, fluoridový gel používaný jako lék, ne jako prevence, a používaný lokálně na konkrétní místo může pomoci předjít plombě. Pouze však za podmínky, že kaz je jen ve sklovině a je ve fázi demineralizace. To je určitě reverzibilní jev, kdy pokud obrátím tok iontů vápníku a fluoru v  zásaditým prostředí zpátky do zoubku, tak se sklovina zreparuje. Pokud však defekt dojde až do zuboviny a bakterie se dostanou dovnitř, není žádoucí zreparovat sklovinu, protože kaz je potom uzavřen pod ní. Tak vznikají takzvané moderní kazy. Klient objeví, že existují mezizubní kartáčky, začne čistit, na povrchu se zub zreparuje, ale když se do nich vrtne, tak se zjistí, že pod sklovinou jsou kazy. Na povrchové kazy pouze ve sklovině tedy někdy trochu toho fluoru lokálně může pomoci, ale jen v zásaditém prostředí. Jako prevenci fluor nedoporučuji. Což je názor, který příliš často od zubaře neuslyšíte…

Kde se sežene zubní pasta bez fluoru?

Pasty bez fluoru jsou běžně k dostání. Anebo je možné koupit na internetu ajurvédské zubní pasty. Ty jsou čistě bylinkové.

Jaké preferujete zdroje vápníku?

Pokud se stravujete přirozeně, je vaše strava vyvážená přesně tak, jak váš organismus potřebuje, a obsahuje tedy i dostatek vápníku. V přírodě také netrpí zvířata nedostatkem vápníku. Nedostatek vápníku způsobuje nepřirozená strava.

Přesto jsou známy příběhy, kdy některým lidem na RAW stravě údajně odešel jeden nebo více zubů.

Jenže v těch příbězích se neříká, jak vypadaly ty zuby před přechodem na vitariánství. Mohly tam být nediagnostikované kazy, které už neměly schopnost samoreparace. A zrovna v tu chvíli si ten člověk řekl, že bude jíst RAW. Ale ty kazy se tam vyvíjely dál, až zuby odešly. To je první varianta vysvětlení – dle mého názoru velmi pravděpodobná.

A druhá varianta?

Že každé onemocnění má duševní podklad. Tomu se říká psychosomatika. S touto teorií pracuje ale také etikoterapie. Ta hlásá, že každá nemoc je porušení rovnováhy v myšlení. Jednoduše řečeno vždycky to vzniká v hlavě a teprve potom se to projevuje na těle.

Je vám tato teorie blízká?

Musím říct, že celkem ano. Věřím, že zuby patří každý k nějakému orgánu nebo k oblastem cítění, vztahů. A že porušení zubů může mít i jinou než chemickou příčinu. V ordinaci vídám občas pacienty, kteří mají zuby v perfektním stavu, až na jeden jediný. Například přijde klient, který se o zuby pečlivě stará, všechny má zdravé, pouze jediný zub je paradentózní. A to tak moc, že o něj třeba ten klient nakonec přijde. A já se ptám: Proč jeden zub? Kdyby všechny, tak je to jasné – špatné čistění zubů. Ale jeden? To jsou věci, které přivádějí člověka k zamyšlení.

Jak se cítíte po psychické stránce na RAW stravě?

Psychika souvisí s fyzickou stránkou. Dříve jsem se věnoval kulturistice a už tehdy byla výživa moje hobby. Jedl jsem však běžnou stravu a dokonce jsem i kouřil. Se svou fyzickou kondicí jsem nebyl tak úplně spokojený. Dnes spokojený jsem a jsem na sebe hrdý. Ve svých 45ti letech jsem schopen čtyři hodiny denně sportovat a cítit se v pohodě. Dřív mi stačila hodina a půl tenisu a tři dny jsem se z toho dával do kupy. Jsem více vitální, mám pocit zdraví, můžu jíst, kolik chci a kdy chci. Mám lehčí trávení, jsem veselejší. Ve zdravém těle zdravý duch.

http://www.najimseazhubnu.cz/mudr-prokes-raw/

více

Pozor – plísně milují cukr a snižují imunitu

Ať si říká kdo chce, co chce, naše strava ovlivňuje naše tělo a mysli velmi velmi významně. Plísně, parazité a jiné potvůrky, které v našem těle nemají co dělat, ale který se díky naší nevhodné stravě v našem těle tolik líbí, jsou jedním z možných našich „pomocníků“ v uvědomění si toho, že to, co tělu za výživu poskytujeme je opravdu velmi důležité.

Každá plíseň, která je vně nebo i uvnitř našeho těla potřebuje pro svůj život výživu. A tou jsou zejména naše látky, které samotné nám zároveň nejsou nijak užitečné a směle je můžeme zařadit mezi látky odpadní – mezi nimi i běžný rafinovaný cukr či bílá mouka. Pokud se podíváme na stravu běžného člověka, běžný rafinovaný cukr je v ní téměř vždy zařazený.  A právě cukr je jednou z látek, kterou každá plíseň doslova miluje a právě díky němu se může dále spokojeně množit. To může vést až k námi nepříjemně vnímaným kožním onemocněním, plísňovým bakteriálním nemocem, ale k celkovému narušení vnitřní rovnováhy, značné překyselení těla a přetěžování orgánů. To následně způsobuje další a další disharmonii.

Samozřejmě pokud parazity ve formě plísně trpíte také, rozhodně nestačí pouze vyřadit dávky sladkých zpracovaných potravin, ale je nutné tyto parazity i aktivně odstranit. Ideální jsou různé protiparazitické kůry, které působí nejenom na plísně jako takové, ale i na celou řadu dalších parazitů. Ideální doba na tyto kůry, nebo chcete-li celkové očisty, je v období podzimu každého roku. To jsou parazité nejaktivnější a tak je možnost jejich bezproblémového vyhubení vždy nejvyšší. Navíc tak perfektně připravíme své tělo na zimu. Zvýšíme totiž i jeho imunitu a jeho celkový zdravotní stav.

více

celkem 584 článků na 59 stranách