Placentární trauma je částí našeho limbického otisku, která asi nejvýrazněji ovlivňuje náš život. Dochází k němu při předčasném oddělení placenty hned po porodu. Placenta nás provázela celé těhotenství, byla naší spojnicí mezi námi a tělem naší matky, reagovala na naše potřeby tím, že dokázala změnit fungování těla matky tak, že například zvýšila tlak její krve, abychom dostali více živin a kyslíku, ovlivňovala její chuťové buňky a podobně. Pupeční šňůra byla již v děloze naší oblíbenou “hračkou”, kterou jsme svírali ve svým malých prstíkách, komunikovali s ní a svou placentu jsme nejednou použili jako měkoučký polštář, do kterého jsme zabořili svou malou hlavičku. Výživa nenarozeného miminka ale není jediným úkolem placenty, porodem její poslání nekončí.
Přepis limbického otisku – porod
Ačkoliv žijeme v osvícené době, kdy máme všechny informace, které potřebujeme dostupné, stále jen malé procento lidí si uvědomuje sílu vlivu, jaký na náš život má náš vlastní porod. Porod je úžasný zážitek, který je mnohdy přirovnáván k okamžiku početí. Je to velmi intimní proces, při kterém tělo matky vytváří bránu pro dítě do hmotného světa. Porod je stejně intimní prožitek jako je sex, ale možnost přirozeného porodu byla v polovině minulého století ženám odebrána a ženy byly systémem vmanipulovány do představ, že porod je život ohrožující záležitost a že bez lékařské péče porodit nedokážou. A tak se porody z domácího prostředí přesunuly do porodnic, které spíše než bezpečným místem pro příchod nové duše na svět byly a stále někdy jsou továrnou, kde ženy jako na běžícím pásu rodí děti tím způsobem, jak je to nejpříjemnější pro zdravotnický personál, ale rozhodně ne pro ženy samotné a pro jejich děti. Otisk, který v takový porod v dětech zachová, je plný strachu, osamělosti, nepochopení a závislosti.
Nové komentáře